Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část VI.

23. 02. 2015 18:36:49
"Vážený pane Okamuro, rádi bychom Vás ubezpečili, že tržba z našich kebabů nejde ISIL a podobným sebrankám, protože:

a) jsme především LIDÉ, kteří něco takového nemůžou schvalovat
b) jsme směskou liberálních sekularistů, které se v této zemi líbí zrovna proto, že je taková jaká (zatím) je, svobodná!
c) téměř veškeré naše výdělky jdou:
- Pražské energetice (částečně vlastněné Němci)
- evropským výrobcům mléka, masa a zeleniny (kterým Vaši předchůdci dovolili zničit zdejší produkci)
- vodárnám (vlastněným Francouzy)
- českému státu na DPH, dani z příjmu, spotřební dani, silniční dani, odvodech, poplatcích, atd atd atd.... Takže za tu směšnou sumu, která nám měsíčně zbývá, by si ten IS v tom Iráku nemohl koupit ani ten kebab. Klidně k nám přijďte na jídlo, domácí falafel i pivo. My totiž xenofobové nejsme a všichni u nás mají dveře otevřené. I Vy."

Mezi dvěma telefonáty v kanclu splácám jednoduchý obrázek v Power pointu. Je na něm obrovský kužel masa, symbol rozšířeného turecko-řeckého jídla, a rozmáchnutý předseda ze země vycházejícího slunce, gejší, yakuzy a karaoke.. Pardon, zapomněla jsem na kreslené porno a expanzionistickou minulost.

Pověsila jsem plakátek se zadostiučiněním na naši virtuální zeď a na stránku facebookové iniciativy "Kebabem proti debilitě". Samozřejmě trošku i v touze udělat nám reklamu. Ale také proto, že všichni prodavači kebabu nejsou muslimové. Třeba jsou mezi nimi i křesťané, zoroastriáni, ateisté, odpadlíci od islámu... a já.

Bohužel, navzdory všem snahám, politiku z našeho života nevymažu.
Můj provozní a jediný zaměstnanec je uprchlíkem z jedné blízkovýchodní země. Uprchl právě z náboženských důvodů, ale více k tomu nedodám, protože je to jeho osobní věc.

Mezinárodní ochranu ani po třech letech v této zemi nedostal. Záhadným způsobem ji ale dostali úplně všichni Kubánci a Afghánci, které znal z internačního centra... po krátkém a velice sumárním procesu, kdy takřka stačilo předložit pas a říci "Jsem Pepe Mrkvička a jsem z Kuby/Afghánistánu.". Azyl dostal dokonce i jeden Afghánec, který během procesu dvakrát lhal o svém věku (kvůli jiným podmínkám pro plnoleté a neplnoleté žadatele) a musela mu být na náklady státu provedena nákladná analýza. Nic proti Afgháncům ani Kubáncům nemám, několik jich znám. Co ale neznám, jsou tajemné dynamiky české azylové politiky. Můj provozní a jediný zaměstnanec se tomu také celkem divil, ale nedělal si z toho těžkou hlavu. Jako vždy, usměvavý, pokorně doufal dál, makal a pobroukával si písničku o tom, jak "v zrcadle uviděl své první šediny a rychle běžel koupit barvu na vlasy".

Co ale znamená žít každodenním životem jako uprchlík? Žadatel o azyl v podstatě nemůže téměř nic. Nemůže mít bankovní účet, nemůže vlastnit firmu, ani se stát jejím jednatelem. Takže se musel stát mým zaměstnancem, navzdory tomu, že do firmy investoval hlavně on. Problémy nastaly i ve chvíli, kdy jsme žádali o pracovní povolení.

Seděli jsme na příslušném Úřadu práce na Žižkově, naproti jedné ne úplně vlídné paní. Vyskládala přede mě několik formulářů a nezúčastněně mi pokynula.

- Tak to tady vyplňte.
- Jaký má kód vysokoškolské vzdělání?
- Je to pozice prodavače v rychlém občerstvení, takže to je výučný list.
- Ale on je inženýr. Takže je to vyšší vzdělání, to musí stačit.
- To je jedno, stejně na uznání dokladů o vzdělání potřebuje superlegalizaci.
- Superlegalizaci?
- Ano, potvrzení minister-...
- Vím, co je superlegalizace. Uvědomujete si, že tento člověk uprchl ze své země? On to nemá jak vyžádat.
- No ale bez toho pracovní povolení vydat nelze.

Pomyslný úřednický šiml zařehtal, že to bylo slyšet až u Muzea. Jedinou možností je zaregistrovat průmyslového dizajnéra jako nekvalifikovaného dělníka.

V tom právě vězí prokletí žadatelů o mezinárodní ochranu.Téměř hned poté, co jsou ubytováni někde v táborech, naloží je na korby náklaďáků a odvezou na stavbu, nebo do fabriky. Načerno a za minimální peníze. Je to celkem dobře organizované zneužívání. Stejně tak se mohlo stát, že jeden náš kamarád pracoval téměř tři roky, 6 dnů v týdnu, 10 hodin denně, bez dovolené.a náhrad, a až poté se dozvěděl, že za něj zaměstnavatel nikdy neplatil odvody.

Nemusím jít až tak daleko. Stalo se to i nám. Na podzim 2013, jeden člověk mému provoznímu nabídl, aby po večerech vařil v jeho restauraci. Byl rád, protože jeho objednávky domácího jídla dočasně klesly pod hranici, která by ho uživila, tak to vzal.

Neřeknu vám jméno té restaurace. Příliš se stydím za to, jak to dopadlo. My máme svědomí čisté. Snažili jsme se udělat maximum, ale občas to nestačí. Byl to každodenní boj. Kuchyň vypadala jako nějaké středověké katakomby. Úzké, tmavé, nepraktické prostory a divné, v noci až strašidelné chodby, co zdánlivě vedly nikam. Nebezpečně kluzké podlahy. Nic nefungovalo. Knoflík na sporáku se musel přidržovat rukojetí z koštěte, opřeného o protilehlou zeď. Můj provozní si udržoval kondici skoky přes překážky, zatím co nesl scedit do dřezu patnáctilitrový hrnec vařící rýže.
Jídelníček jsem sestavila já, navrhla grafiku, dala vytisknout, webové stránky, facebook, společenské akce, hudbu, letáky, všechno. A ten majitel tam jenom seděl, nepříjemně očumoval hosty a kritizoval. A hlavně nenakupoval. Koupil pár kilo masa a dvě okurky, jak pro svou babičku. Myslel si, že to stačí. Vše, co jsme navrhli, smetl ze stolu, že je to drahé, nebo zbytečné. Pořád jsme se museli stydět a omlouvat. Půlku jídel z nabídky jsme spíše neměli, než měli. Číšník nás nenáviděl. Vždy jsme mu dali malý seznam jídel, které jsme zrovna měli.
Odešli, nebo spíše utekli jsme v březnu 2014, uprostřed oslavy, kdy už v devět došlo veškeré maso a nahrnulo se tam více než sto lidí, nalákaných přes reklamní kampaň. Chlápek začal mého provozního urážet a téměř ho fyzicky napadl. Tak jsme se sbalili a vypochodovali jsme za udiveného přihlížení 80 lidí u stolů, čekajících na jídlo.
Marně.

Restaurace "fungovala" ještě asi měsíc po našem odchodu. Majitel se bláhově domníval, že dokáže zkopírovat a ukrást kuchařské umění mého parťáka a trhnout na tom.
Nikdy nás ani pořádně nevyplatil. Univerzální odpovědí bylo vždy "jseš jenom azylant, nemáš ani doklady, co mi chceš dokázat?"

(pokračování příště)

Část I. - Část II. - Část III. - Část IV. - Část V. - Část VI. - Část VII. - Část VIII.

Autor: Silvia Šütö | pondělí 23.2.2015 18:36 | karma článku: 12.98 | přečteno: 588x

Další články blogera

Silvia Šütö

40,8 procent, aneb můžou lilek, rajčata a salát způsobit infarkt?

Minulý čtvrtek jsem šla na nákup do nejmenovaného řetězce potravin v blízkosti mého pracoviště. Chtěla jsem koupit jen pár běžných věcí. V oddělení zeleniny na mě ale čekal šok. Pouze jsem nevěřícně zírala před sebe.

30.1.2017 v 14:45 | Karma článku: 38.63 | Přečteno: 2051 | Diskuse

Silvia Šütö

Ochutnejte Írán, aneb výběr z gastronomické klenotnice "Osy zla"

Perská kuchyně je ve světě i v České republice přehlížená a nedoceněná. Asi nejspíše z politických důvodů. Jinak je to vysloveně gastronomický hřích, jelikož je málo kuchyní, které by se mohly pyšnit dědictvím několika tisíciletí.

6.1.2017 v 9:00 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 778 | Diskuse

Silvia Šütö

Praha, ve které bolí žít.

Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.

25.6.2016 v 0:09 | Karma článku: 41.71 | Přečteno: 7403 | Diskuse

Silvia Šütö

Ekonomicko Ekologický Thriller (Epická Etuda na Téma E.E.T.)

Před nějakým časem, Ekonomicky Erudovaný Technokrat, teoreticky ten nejerudovanější, neboť má to štěstí velevážený úřad ministra financí zastávati, rozhodl, že zavede ÉÉTé. „Je nutno zabránit Enigmatické Evaporaci Trilionů ze

12.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 440 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Když je mi smutno...

... zapaluji si svíčku a zírám do plamene, jak už jsem kdysi z Anglie psal, ale mám i jiné terapie. Třeba si pouštím Katedrálu o třech dějstvích, tak nádherně stvořenou panem Zdeňkem Mahlerem a ČT.

27.6.2017 v 2:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Radek

Není gay jako gay, musí být uvědoměle antisemitský a propalestinský

Dnes se antisemitismu říká propalestinský aktivismus. V Chicagu Izraelky přišly podpořit hnutí LGBT, ale ouha! Měly na duhových vlajkách Davidovo hvězdu což by mohlo podráždit palestinské lesby a pokrokové sily, tudíž je vyhodily

27.6.2017 v 0:11 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 133 | Diskuse

Filip Vajdík

Důkaz pro pastafariánství

Tramvaj jezdí po kolejích. Z toho můžeme neprůstřelnou logikou odvodit, že holub taky jezdí po kolejích. A knihu někdo musel nadizajnovat a vyrobit, a z toho logicky vyplývá, že i celý svět muselo něco nadizajnovat a vyrobit!

26.6.2017 v 21:02 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 289 | Diskuse

Jarka Jarvis

Metamorfóza jazyka českého

Časy se mění, lidé s nimi, a pokrok si obul sedmimílové boty, v nichž se občas zapotácí. Moje babička s dědečkem by se nestačili divit, co všechno dnes lidem pomáhá být chytrými! A nejenom to; oni by asi měli potíž se i domluvit.

26.6.2017 v 20:24 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 191 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Dříve auta děti nepřejížděla, úchylové nebyli a v bazénech jim nehrozilo utopení

No, muselo to tak nějak být, jinak si nedovedu vysvětlit, jak nás naše mámy dokázaly samotné pustit na vzdálené koupaliště v Divoké Šárce.

26.6.2017 v 20:22 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 546 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1596

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i zákonů několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání. Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.