Každý den chodím kolem "mlékomatu". Byl nainstalován před pár týdny, v dřevěné budce v Praze u Flory a hned mne zaujal. Visela tam cedulka "zprovozníme příští týden". Vyzkoušet jsem ho už nestihla.
Pouze pár dnů po jeho zapnutí byl totiž vykraden. Provozovatelé to zkusili ještě jednou. Se stejným výsledkem. Nyní na něm visí pouze papírová cedule "Opětovné vykradení, mimo provoz" s ručně dopsanou stížností nějakého šťastlivce, který ho stihl vyzkoušet: "Hajzlové, který to zničili. Mléko je výborné."
Člověka napadne možná pádný argument: proč automat instalovali zrovna tam, podél anonymního chodníku, pravděpodobně i mimo dohled bezpečnostních kamer. Nebylo by snad lepší ho instalovat v nějakém nákupním centru, nebo třeba v metru, kde jsou kamery, sekuriťáci, nebo alespoň větší pohyb lidí? Kdoví, možná to nedovolily logistické možnosti té firmy a technické požadavky pro instalaci.
Hned vedle, za reklamním sloupem stojí několik dřevěných stánků. Pronájem jednoduchého dřevěného stánku stojí na první tři měsíce 15.000 korun, poté dokonce 20.000, viz tento inzerát. Už se tam prostřídalo hodně firem, prodávali přírodní kosmetiku, jídlo, různé výrobky... Nikdo to nevydržel. Nyní jsou všechny prázdné.
Nájem 15-20.000 za malinký dřevěný stánek u chodníku, ani ne přímo před vchodem do obchoďáku, plus samozřejmě platíte elektřinu. Za tuto sumu, často i nižší, si pořídíte klasický kamenný obchodní prostor. Otázkou však je, proč byste to vůbec dělali.
Projděte se některými ulicemi Prahy. Uvidíte hospodu, restauraci, hernu-bar, kavárnu, rychlé občerstvení nebo masnu-lahůdky a vietnamskou večerku. A pak zas dokola to samé. Občas to prokládá second hand, kadeřnictví, umělé nehty, nebo trafika. Krámky v ulicích se vyprázdňují, jsou ulice, kde jich je pět, šest... končí obchody nábytkem, obuví, už jsem dlouho neviděla domácí potřeby, galanterii, poméně je papírnictví, vždyť, spočítejte si, kolik musí papírnictví prodat malých, párkorunových položek, aby si vydělalo na nájem, elektřinu, mzdu prodejců, nové zboží a samozřejmě daně.
Na konci těchto vyprázdňujících se ulic stojí obří nákupní centra s obchody těch samých úžasných, "světových" značek, jako přes kopírák. Prodej téměř všeho ostatního zboží se z kamenných prodejen pomalu stěhuje na e-shopy a předražené prázdné prostory obsazují efemérní podnikavci, co mají pár korun a nahrnou se do gastroprovozů. I když té práci vůbec nerozumí. Myslí si, že "žrát a chlastat se musí každý den, takže o zákazníky nouze nebude". Důsledkem je tlak spíše na cenu, než na kvalitu, a nános břídilů a dobrodruhů, kteří šidí a vaří vše z vody a prášků. "Z pohledu “hustoty” gastro sítě má Česká republika nejvyšší počet podniků na jednoho obyvatele," [...] je zde 29 tisíc restaurací, barů, klubů a fastfoodů," psal nedávno tento článek.
Místní maloobchod a malovýroba se pomalu vlečou do kytek a některé politické iniciativy k tomu ještě s velkou parádou hrají pohřební pochod.
Takže mléko z farmy si nedám kvůli nějaké feťácké hyeně, co vypáčila mlékomat kvůli dvoum pětkám. Stejně tak třeba pomalu nebudu mít možnost prohlédnout si jiné zboží, než to, které je ve sklobetonových klecích. Kvůli nájmovému hyenismu mnozí nedostanou ani šanci své zboží ukázat světu.
A hlavně, jako malopodnikatel v gastro oboru velice zvážím, zda si vůbec nějaký krámek pořídím, protože jakmile někdo u mě uvidí pár zákazníků, za pár měsíců o pětset metrů výše otevřou hned dva krámy s podobným, a ještě k tomu šizeným zbožím a zákazníci tam půjdou, protože to má třeba o pár korun levnější. Vždyť nakonec jde o to, aby si nacpali břicho. Je jedno čím.
