Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Íránská kinematografie: když se cenzura stává jedinečnou múzou

21. 10. 2015 9:00:00
Tuto neděli, 25.10.2015 budou mít zájemci možnost osobně potkat íránského režiséra Abdolrezu Káháního v pražském kině Evald, kde bude promítat svůj nový film "Absolute rest" (Absolutní klid, v původním znění s anglickými titulky)

Režisér Abdolrezá Káhání si z Karlovarského festivalu v roce 2009 odnesl zvláštní cenu poroty za svůj film "Bist" (Dvacet).Ten nový, "Absolutní klid" je příběhem rozvedené ženy, která s dcerkou opouští provinční městečko Dámghán a přijíždí žít a pracovat do Teheránu. Její bývalý manžel se ale všemi prostředky snaží přinutit ji, aby se tam vrátila. Film se bude promítat v necenzurované verzi.

Proč to vlastně zmiňuji? Právě cenzura je totiž jistou, i když velice specifickou, múzou íránské tvorby. Veškeré umělecké tvorby. A to už po celá staletí. Samotní Íránci jsou nakonec výbornými herci, už po celá staletí, vycvičení k nasazení masky mimo dům, kdy se vydávali do džungle diktatur, různých barev i různé intenzity, ale pořád diktatur.

Po islámské revoluci v roce 1979 si mnozí mysleli, že nadějnému odvětví nadobro odzvonilo. Byly uzavřeny univerzity, zavedeno povinné zahalování žen, známí herci, herečky a zpěvačky raději opustili zemi, nebo se stáhli ze scény, jelikož byla jejich tvorba zakázána kvůli "dekadenci" a scénám nejenom bez šátku, ale dokonce i obsahujícím explicitní nahotu. I ženský zpěv a tanec byl zakázán. Navíc pár měsíců po revoluci začala osmiletá válka s Irákem.

Íránský film navzdory všem potížím neumřel a dnes je íránská kinematografie považována za jednu z nejdůležitějších národních kinematografii světa. Díky benevolentnějěímu šíitskému islámu bylo možné pokračovat v tvorbě, jelikož netrvá na zahalení ženského obličeje a dokonce cenzuře nevadí ani scény, kde jsou osamože muž a žena, kteří nejsou rodinně zpřízněni (v reálném životě v Íránu má policie pravomoc takovou dvojici zadržet, nachytá-li je v autě, na večírku, nebo i na ulici).

Režiséři se nicméně musí vypořádat například s takovou absurditou, jako je nutnost navléci ženě šátek a kabát, nebo čádor, i kdyby ve scéně měla právě vstát z postele, nebo by se měla stat obětí autonehody. K vyjádření tabuizovaných témat, jako jsou mimomanželské vztahy, tvůrci využili "nezávadný" pohled očima dítěte. Obecně je tabuizovaných témat hodně: od sexuální stránky vztahů přes nechtěné těhotenství, prostituci, práv žen a homosexuality, přes sociální témata, nezaměstnanost, zadluženost, drogová závislost, až po politická témata, jako je korupce, mafie a klientelismus, bující v zemi. Největším hříchem jsou ale pochybnosti o legitimitě režimu a kritika náboženství obecně. Režisér Mohsen Machmalbáf o cenzuře řekl: "Je to jako by přínos filmu měli hodnotit dva slepci". Jiný režisér o její nevyzpytatelnosti řekl, ře je jako "britské počasí"

Navzdory všem omezením mají íránské ženy v kinematografii velké slovo. Nejenom jako oceňované herečky. Existuje generace odvážných režisérek, které se nebojí popasovat s kontroverzními tématy.

Brilantní způsob, jak se vypořádat s cenzurou a dvacetiletým zákazem činnosti si našel režisér Džafar Panáhí. Svůj poslední film "Taxi" (2015) prostě celý natočil tak, že se posadil za volant teheránského taxíku. Svůj předposlední, "Toto není film" (2011), natočil jako dokumentární pohled na jeden den svého života, kde se zabývá právě těmito omezeními , se kterými se potýká filmová tvorba v Íránu. Film byl ze země propašován do zahraničí na fleš disku ukrytém - v dortu.

U mnoha íránských filmů občas zapochybujeme: sledujeme vlastně hraný film, nebo dokumentární? Tento přístup lze vidět i ve filmu Bahmana Ghobadího "Kesi az gorbehaye irani khabar nadare" (Nikdo nemá zprávy o Perských kočkách, 2009), kde se snaží zmapovat snahu undergroundové hudební skupiny mladých lidí, kteří mají na výběr pouze dvě alternativy: vězení, nebo emigraci, snahu, která bohužel končí tragicky.

Íránská tvorba (stejně jako nakonec téměř vše v té zemi) se děli na dvě kategorie: tu schválenou, oficiální a tu neschválenou, undergroundovou. Tu schválenou v zahraničí téměř nikdo nezná. Patří sem situační komedie, ukecané seriály například z prostředí restaurace, nebo dvorečku sousedů, průměrná dramata, pořady pro děti, filmy s kriminální zápletkou a filmy a seriály plné mysticismu a náboženských prvků dovedených až k nestravitelnosti pro sekulárního západního diváka.

Občas se stane, že film v Íránu schválený sklidí úspěch i v zahraničí. Příkladem by mohl být oskarový Rozchod Nádera a Simín z dílny režiséra Asghara Farhádího. Ale je to spíše výjimkou, než pravidlem. Vavříny na mezinárodních festivalech sklízí spíše snímky undergroundové, natočené bez povolení nebo natočené s ním a vzápětí po několika uvedeních stažené a zakázané. Tento fenomén není vůbec neobvyklý: režisér si pracně vyběhá povolení k natáčení od Ministerstva pro islámské vedení... zdá se, že cenzura nic podstatného nenašla, nebo pouze menší scénky, které musí autor vynechat, nebo natočit jinak... film se natočí a vypustí do pomyslné gladiátorské arény, kdy si najednou nějaký cenzor všimne důležitého detailu a filmu ukáže palec dolů. Tento úděl potkal například film "Marmoolak" (Ještěrka, 2004), ve kterém se zlodějíček zmocní oděvu islámského duchovního a v přestrojení uprchne z vězení. Během svého útěku je ale nucen pokračovat ve své roli, protože je považován za nově přiděleného duchovního v malé vesnici. Lidem, kteří k němu přijdou pro pomoc, rozdává rady spíše podle selského rozumu, než podle náboženské erudice a získává si tím nebývalou popularitu. Celým filmem se vine revoluční myšlenka duchovního, jenž vinou zlodějíčka přišel o oděv: "Existuje tolik cest k Bohu, kolik je na Zemi lidí". Film byl v Íránu kasovým trhákem, než cenzoři pochopili, že ohrožuje náboženskou autoritu vůdců země.

Je rovněž zajímavé, že mnoho filmů, které uchvacují zahraniční diváky na festivalech, sami Íránci nemilují, dokonce zatracují. Z jednoduchého důvodu: ukazují jejich vlastní problémy a frustrace, příliš palčivým a hmatatelným způsobem a stydí se za mizérii, chudobu a neštěstí, která by neměla být viděna cizinci. Měla by se dokonale zamést pod honosný perský koberec. S tímto názorem se setkávám u mnoha Íránců: nechápou, proč si turisté fotí polorozpadlé horské vesnice, staříky na oslech a poušť, když tam jsou nádherné památky a teheránské supermoderní čtvrtě. Je to prastarý perský komplex: jen ať vše vypadá lépe, než to je ve skutečnosti.

Íránská kinematografie, literatura i jiné druhy umění jsou v podstatě jednou velkou laboratoří, jež ukazuje, co se stane se společností na jisté úrovni, s pestrou a hlubokou kulturou, kterou se najednou pokusí svázat islámská diktatura. Vznikne podhoubí, underground, kde bují ty nejrevolučnější myšlenky, jejichž paprsky občas proniknou přes ten všeobjímající černý čádor.

Proto se naskýtá trochu kacířská otázka: co by se stalo s hloubkou a jemnou kaligrafií narážek a zkratek, nevyrčených replik a tajemství, která zná pouze divák, kdyby najednou náboženská i politická cenzura přestaly existovat? Zredukovala by se íránská kinematografie na okázalá bollywoodská gesta, jako v popových videoklipech exilové produkce z Los Angeles a ukecané komediální seriály? Pevně věřím, že ne. I kdyby přišla o jistá témata, odhalila by se témata nová, předtím tabuizovaná.

Íránský fim tedy neříká nic polopatisticky: režiséra nutí přemýšlet, jak říci nevyslovitelné a jak ukázat neukázatelné. Diváka nutí přemýšlet nad tím nevyslovitelným a neukázatelným: staví ho před dilemata, kterým lidé v jiných zemích (už) nemusí čelit a také ho občas zmate odkazy na íránskou historii a reálie, bez jejichž znalosti je občas těžké rozklíčovat íránské umění v celé jeho hloubce. Nicméně, není náhodou právě to nucení k přemýšlení jednou z hlavních funkcí umění?

To íránské to zatím splňuje. Navzdory tomu, co si myslí řežisér Mohsen Machmalbáf: "Vše, co nutí přemýšlet, je v Íránu zakázáno."

Na další várku íránských filmů se můžete těšit v rámci Festivalu Íránských Filmů v lednu 2016 a s největším žijícím íránským spisovatelem, Mahmúdem Dolatábádím, se můžete setkat ve dnech 7. a 8. 11 v Senátu v rámci Festivalu spisovatelů Praha. Ale ten si zaslouží další článek.

Odkaz na akci v Evaldu:

http://www.evald.cz/klient-181/kino-53/stranka-788/film-62819

Autor: Silvia Šütö | středa 21.10.2015 9:00 | karma článku: 9.74 | přečteno: 367x

Další články blogera

Silvia Šütö

40,8 procent, aneb můžou lilek, rajčata a salát způsobit infarkt?

Minulý čtvrtek jsem šla na nákup do nejmenovaného řetězce potravin v blízkosti mého pracoviště. Chtěla jsem koupit jen pár běžných věcí. V oddělení zeleniny na mě ale čekal šok. Pouze jsem nevěřícně zírala před sebe.

30.1.2017 v 14:45 | Karma článku: 38.63 | Přečteno: 2051 | Diskuse

Silvia Šütö

Ochutnejte Írán, aneb výběr z gastronomické klenotnice "Osy zla"

Perská kuchyně je ve světě i v České republice přehlížená a nedoceněná. Asi nejspíše z politických důvodů. Jinak je to vysloveně gastronomický hřích, jelikož je málo kuchyní, které by se mohly pyšnit dědictvím několika tisíciletí.

6.1.2017 v 9:00 | Karma článku: 18.81 | Přečteno: 778 | Diskuse

Silvia Šütö

Praha, ve které bolí žít.

Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.

25.6.2016 v 0:09 | Karma článku: 41.71 | Přečteno: 7403 | Diskuse

Silvia Šütö

Ekonomicko Ekologický Thriller (Epická Etuda na Téma E.E.T.)

Před nějakým časem, Ekonomicky Erudovaný Technokrat, teoreticky ten nejerudovanější, neboť má to štěstí velevážený úřad ministra financí zastávati, rozhodl, že zavede ÉÉTé. „Je nutno zabránit Enigmatické Evaporaci Trilionů ze

12.2.2016 v 9:00 | Karma článku: 14.44 | Přečteno: 440 | Diskuse

Další články z rubriky Pozvánky, akce

Jiří Laser Ručka

21. - 24 . června 2017 se bude konat ve Valašském Meziříčí Valašský špalíček 2017

35. ročník Folk-blues-beat festivalu Valašský špalíček 2017 se uskuteční opět v červnu, v areálu zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí od středy 21. června do soboty 24. června 2017.

4.6.2017 v 10:26 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jana Veselá

Orchideje na dosah

(3. června 2017) Za živými orchidejemi nemusíte jezdit na druhý konec světa! Přijďte se na orchideje podívat do Jizerských hor - Orchidejová louka nedaleko Maxova.

3.6.2017 v 17:22 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 119 | Diskuse

Hermína Muchová

Autor Twilight ságy Bobby Long přijede již zítra do Prahy!

Již zítra bude jedinečná příležitost navštívit v Praze koncert britského zpěváka a textaře, který žije v New Yorku, je autorem světoznámé Twilight ságy a v Americe je velkou hvězdou.

1.6.2017 v 7:38 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 641 | Diskuse

Martina Mičková

Pro rodiny, které rády čtou

Jednou z mnoha zajímavých akcí pro celou rodinu je určitě knižní veletrh nebo festival s tvořivými dílnami.

23.5.2017 v 20:16 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 167 |

Roman Janas

Panychida za válečné zajatce a návštěva válečné expozice v České Vsi

Dlouho očekávaná akce k 72. výročí od konce druhé světové války. Necelá šedesátka účastníků se přišla poklonit padlým válečným zajatcům na lesní hřbitov Borek v Domašově.

14.5.2017 v 9:40 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 144 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1596

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i zákonů několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání. Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.