Z terárka jedné introvertní kancelářské krysy

Na velkoplošné obrazovce svítí PowerPointová prezentace ve firemních barvách. Grafy se klikatí jeden přes druhý, některé stoupají, jiné klesají a vy najednou začnete přemýšlet jakou kličkou osudu jste se ocitli v jedné místnosti 

s těmi prazvláštními tvory, které sedí kolem vás. Shromáždili se kolem jednoho čtvercově-oválného stolu a svými těly vytváří podivně se opakující vzorek bílých, šedých a modrých košil ze stejného obchodu s konfekcí z nákupního centra přes ulici, občas prolomený rebelujícím svetrem vyčnívajícím z té nepravidelné řady přestárlých, pionýrům podobných trosek. Buď odevzdaně a bezvýrazně spočívají nebo se různě kroutí na nepohodlných židlích. Někteří si čmárají na papír klikyháky s obsahem důležitosti básně Inuitů o sněhu, jiní provinile schovávají pod stolem smartphone místo taháku. Jenom zde, v přítmí zasedačky, pod tíhou střbrného kuželu projektoru ale vypadají všichni stejně. V momentu, kdy se z ní vyrojí a rozprchnou se do svých předem přidělených dvou metrů kubických osobního prostoru, promění se jako motýli z uniformních šedých larev na úplně nové živočichy, občas zastoupené jediným žijícím exemplářem ohrozeného druhu, jindy je ten druh přemnožený a vyskytuje se téměř ve všech podobných teráriích kancelářského typu.    

Takže začnu od toho kudrnatého stvoření vpravo.

Ochechule Hihňavá... zdá se vám, že pracujete v nahrávacím studiu sitcomů, jelikož se zpravidla její žvanění a smích v pravidelných intervalech rozléhá po celém patře. Zvládá i ohýbání prostoru, protože ji je slyšet i za druhým rohem a přes dvě patra. Máte chuť k té osobě přijít s odjištěnou sešívačkou na velkokapacitní složky a říci: “Buď mi řekneš, co je na naší práci tak směšného, nebo ti rozbiju a opět tady tou sešívačkou opravím držku.”

Pohlreich Polední... Váš kolega / kolegyně, co si spletl profesi. Určitě by se lépe hodil na funkci manažera oddělení plnění trávicího traktu, zkráceně šéfkuchaře. Jeho kreace denně naplní kuchyňku, chodbu, zasedačku, toalety a přilehlou ulici neodolatelným aromatickým, obrazovým a občas i zvukovým zážitkem. Pokud nestihnete z kanclu zdrhnout před odpočtem časované bomby, který tento nepochopený potenciální držitel Michelinských hvězd spustí knoflíkem mikrovlnky, po jisté době riskujete anorexii, protože si podvědomě začnete jakékoliv jídlo spojovat s ním.

Mamynka Mimísková je kolegyně v toužebném očekávání doručení své zmenšené kopie čápem. Celé dny tráví na internetu, buď vybírá hadříky a hračky, nebo v panickém strachu čte a diskutuje s jinými mamynkami o významu různých tělesných změn a příznaků. Jedním z nich je to, že zapomíná mluvit jako člověk, už jenom papá, bumbá a šišle. Může vás potěšit fakt, že se za pár měsíců nadobro odkutálí a pár let bude pouze občas kolegy navštěvovat i se speciálně upraveným, bohužel akusticky špatně izolovaným vozítkem pro přepravu řvoucího obsahu.

Meeting Piechart. To je zpravidla hierarchický nadčlověk, kterého nenajdete téměř nikde jinde, než v některé zasedačce. Proto ho s důležitými věcmi musíte odchytit na záchodě. Pořád schůzuje, nebo telefonuje, nebo schůzuje pomocí videohovoru. Ani vlastně nevíte, co dělá, ale umí o tom zaníceně a dlouho mluvit a hlavně své abstraktní výsledky nahustit do nesnesitelně krásné barevné prezentace, kde je více těch dortovejch grafů než v cukrárně. Celkově z toho člověka chytáte diabetes, bohužel to je váš šéf a proto to mučení na poradách protrpíte s nasazením všech sil a imbecilního úsměvu a ještě mu na konci i zatleskáte jako dítě, co v cirkusu poprvé spatřilo opičku na kole. Nebo u toho stihnete napsat tento text.

Mára Tonec. To je vždy ten, nebo ta s nejdokonalejší tělesnou schránkou, kterou dává rád všem okatě na obdiv. Nosí upnuté hadříky, které vypadají o číslo menší, ale zdůrazňují každý sval a šlachu této obživlé řecké sochy. Když se teprve potácíte rozespalí do kanceláře, on už má za sebou pětikilometrový běh, nebo právě vesele sesedá z kola a ještě vás praští obrovitou taškou plnou sportovního nářadí, které by dokázalo zásobit půlku olympijského týmu republiky. Bonus: Rozumu většinou moc nepobral, ale pokud vás nedejbůh popadne chuť sportovat, rád poradí, jak se nejrychleji dopracovat k invalidnímu důchodu. V případě nouze od něj můžete vyžebrat energetickou tyčinku nebo koktejl chutnající jako naředěná omítka.

Rómeo a Júlie... Dva kolegové, zpravidla opačného pohlaví, ale nakonec nic není vyloučeno. Po nějaké době se začnou chovat prapodivně, pošuškávají si a spiklenecky mrkají, jak kdyby přemýšleli, kam zakopou tělo Meetinga Piecharta, až ho konečně zabijí a rozstříhají nůžkami na papír. Vše se provalí, když noční strážný zaslechne podivné sténání z místnosti s kopírkou a vtrhne tam zrovna v momentě, kdy špunt ze šampaňského prorazí větrací mřížku ve stropě, zasekne se a na dva dny vyřadí klimatizaci. Vzápětí je oslepen září kopírky, kde si Rómeo právě zvěčňuje obrázek Júliina obnaženého pozadí. Oba se dávají okamžitě přeložit a každý na jiné oddělení, takže klimatizace zas funguje a kopírka může sloužit svému původnímu účelu: kopírování životopisů nejmenovaných kolegů se zaječími úmysly, receptů na bábovku a předražené učebnice Business English.

Lajka Šérová. To je kolega, či častěji kolegyně, od které se pořád ozývá pípání a cvakání. Hashtagy #bestboss #ilovemyjob a podobné hlody dává i do zápisků z porady o globálním oteplování a svoji profilovku a status aktualizuje minimálně pětkrát denně: #coffeewithcolleague a #toosexytowork vedou. Umlčet ji je celkem jednoduché: vyhodit ten zatracený smartphone z osmého patra. Na 100% skočí za ním, protože bez sítí její ubohý život vůbec neexistuje. A selfie z letu z osmého patra jen tak někdo nemá!

Hominid Zelenoploutvý... je další podivný obratlovec, který si pravděpodobně spletl klec. Jeho kukaně připomíná spíše zoo nebo tropickou džungli, je to v podstatě reliktní mikroklima a ohrožený biotop. Zpravidla má na stole akvárium a několik desítek rostlin a může mít i zvrhlou zábavu v entomologii a mykologii, kterou uspokojuje schováváním svačiny na těžce přístupná místa, odkud pak nějak přileze sama. Bonus: když máte hlad, zkuste to u něj, možná mu zrovna dozrávají banány.

Tenin Trovert ... Neexistuje. Aha, pardon. Jeho jméno jste poprvé zaslechli v seznamu odměněných a je i mezi příjemci hromadních e-mailů. Jinak nikdo úplně neví, jak vypadá. Na firemním intranetu zásadně nemívá fotku. Jeho kukaně je někde v koutku, ale ve kterém patře, to nikdo neví. Nikdy z ní nevylézá, počká, až všichni vypadnou, aby si konečně mohl číst o polymeraci propylenu v jednom z dialektů čínštiny. Je to jistým způsobem legenda. Nikdy jsme ho neviděli, ale víme, že ho máme. Bonus: jako jediný aspoň tuší, o čem tato firma je, takže kdyby něco, ze šlamastyky nás nejspíše vyseká on.

God Zilla. Je človíček neoplývající ani kapkou trpělivosti, zato je obdařený ohromnou fyzickou silou, kterou si nejraději vybíjí v práci. Padlo mu za oběť pět myší, tři klávesnice, jeden monitor, dvě židle, prosklení patra, telefon Lajky Šérové, miska s obzvláště smradlavým obědem Pohlreicha Poledního a spodní čelist Hominida Zelenoploutvého, který mu vynadal za zabití nevinné mouchy ročním výkazem. Bonus: Otevře i tu flašku minerálky, kterou neotevře ani Chuck Norris. 

Vynda Ney.. Je to celkem chytrý tvor, když je střízlivý/nenametený. Ale to se moc často nestává. Občas pod stolem vyspává kalbu, občas nepřijde vůbec. Všichni se diví, že mu to ještě prochází, ale Meeting Piechart je tak moc zahleděný do svých grafů, že ho vůbec nevnímá, když proplouvá kolem v kostýmu růžového jednorožce se šnorchlem a ploutvemi. Bonus: má veškerý matroš, na který si vzpomenete a pak už nevzpomenete.

Sympho Nick je většinou takzvaný audiofil. Vždy má na hlavě obrovská sluchátka připomínající ty z raketové střelnice, ale pořád přemýšlíte, zda slouží k tomu, aby slyšel něco z nich, nebo je to spíše ochranná hradba aby neslyšel bourací kladiva, startující letadla a smích Ochechule Hihňavé. Pokud přece jenom vychází něco z nich a vy máte tu čest sedět poblíž, za pár týdnů budete znát kompletní diskografii všech obskurních kapel od Detroitské scény až po poslední počin mongolského deathmetalu, nebo všechny kantáty a symfonie od Bacha po atonální hudbu. Bonus: sežene vám podpultové lupeny i na koncerty vyprodané pět minut po ohlášení. A občas poslouchá fakt pecky!

Éja Kulović.. Takový tichý a úplně nenápadný kluk v koutě, sedící vždy zásadně za přepážkou zády ke zdi. Nikdo neví proč, ale uklízečky se jeho kukani zdaleka vyhýbají a odmítají utírat jeho stůl i podlahu pod ním a vynášet koš. Ten má pořád plný papírových kapesníků, i když ho smrkat moc neslyšíme. Tato záhada se vyřeší jednoho klidného a obzvlášť tichého odpoledne, když si omylem zapojí sluchátka do špatný dírky...