Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
Ještě před týdnem jsem dělala pohovory na plac s číšníky a brigádníky a nyní mi nějak dochází všechna slova, když jim mám napsat nebo zavolat, aby tento týden nechodili. Rozvrh na příští týden bude asi jednoduchý. Budu pinglovat já. Zvažujeme zkrácení otevírací doby a zavedeme asi večeře s povinnou rezervací. Jinak necháme večer zavřeno. Pro prázdné židle a stoly se mi nevyplatí ani zapnout osvětlení. Jak to udělat, abychom i zůstali otevření a nějak nad vodou, nemuseli propouštět, ale ani se neúnosně nemuseli opět zadlužit, teprve v momentu, kdy ten celý business začal vypadat trochu slibně a majitel splatil téměř všechny své půjčky od přátel a známých?
Sedím v úplně prázdné restauraci. Přišli tři kurýři rozvozových služeb, jinak pouze dva hosté. V sobotu, kdy jsme zde mívali dva číšníky a tři kuchaře a téměř se nestalo, že by zde neseděl aspoň jeden stolek, telefon pořád vyzváněl a v rezervační knize pomalu nebylo místo. Vše špatné je k něčemu dobré, tak si říkám, že mám aspoň konečně čas vybrat ty nejkrásnější fotky a udělat novou reklamní kampaň. Z obrazovky na mě září barvy a tvary jídla, které téměř voní i z obrazovky, rautový stůl se prohýbá pod plnými mísami, zkouším ještě nějaké detaily a filtry a smolím lákavý text o jedinečných specialitách. Ale možná bych ho měla formulovat úplně jinak. "Přijďte k nám na jídlo, nemusíte se vůbec bát nějaké nákazy, zde budete úplně sami! A dezinfekci děláme pořádně! A nosíme rukavice... " přiznám se, roušky ještě ne, ale třeba budeme! Lidi, řekněte nám, budete k nám chodit, pokud budeme zde všichni zaměstnanci restaurace nosti i roušku? Pomůže to? Vrátíte se k nám? Máme pro vás nechat otevřeno, nebo to máme definitivně zabalit? No jo, já vlastně zapomněla, vy jste si nakoupili tuny jídla domů, tak se to musí sníst, aby se to nezkazilo.
Večer jsme tedy zavřeli a šli na panáka do centra. Trochu se uvolnit, zapomenout, ale i sondovat, jak na tom jsou jinde. Sdílí naše obavy, nebo je to celé jenom kvůli našemu jménu a etnické příslušnosti? Je to pouze gastroxenofobie, nebo všeobjímající a všezasahující gastropanika? Nakonec náš podnik navštěvovali turisté minimálně, většina zákazníků byli Češi a zde žijící cizinci.
V sobotu večer byl Václavák i Staromák téměř vylidněný. Člověk kolem sebe slyšel buď ticho, nebo téměř výlučně dva jazyky: angličtinu s ostrovními přízvuky amplifikovanou alkoholem a ruštinu. Jednou jsem natrefila na skupinku Francouzů a jednou ke mě dolehla španělština. Restaurace byly poloprázdné, a to bez ohledu na jejich státní, etnickou a gastronomickou příslušnost. Trochu mě to uklidnilo, krize asi postihne všechny stejným metrem.
Zakotvíme u baru našeho známého, kde si vzájemně vyléváme srdce a vyměňujeme jobovky. "Známá pracuje v italské restauraci v centru... v úterý neprodali ani jednu pizzu!" "Tady kolegyně brigáduje v Hiltonu, zrušili jim 60% rezervaci!". Nádilka koktejlů a panáků, kterými se snažím hasit jiskřičku pochybnosti velikosti australských lesních požárů na chvíli pomohla a po cestě na toalety můj pohled zachytí retro plechovou tabulku na zdi: "When flying through hell, keep moving" (Když letíte peklem, nezastavujte.)
Vláda prý už navrhuje podpůrné balíčky pro firmy zasažené důsledky epidemie. Nějaká dotace nebo úvěr se aspoň pro část z nich najde. Pochybuju však, že bude někoho zajímat malá exotická restaurace nějakého cizince, který ve většině bankovních institucí ani nemůže mít běžný účet kvůli zemi svého původu.
Až budou sčítat oběti koronaviru, ať nezapomenou přidat všechny zkrachovalé restaurace, jejich propuštěný personál a zadlužené majitele. Cynikové možná řeknou "Tož, riziko podnikání.", jenom do chvíle, kdy se třeba oni nebo jejich rodinní příslušníci stanou nadbytečnými.
Možná to nakonec nebude až tak tragické. Ale v nabídce dodavatelů ještě nenacházím křišťálovou kouli, která by nám to předpověděla. Cítím se jako na počátku tunelu. Temné chodby, na jejíž konci zatím žádné světélko nespatřuji.
A na tunelech není nejvíce děsivá jejich temnota. Je to jejich neznámá délka.
Silvia Suto
Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"
Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.
Silvia Suto
Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva
Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!
Silvia Suto
Hosté musí asi nenávidět šéfkuchaře...
a přímo se vyžívat v kmitání obsluhy připomínajícím Brownův pohyb částic, nebo holuby na náměstí, pobíhající podle nějakého tajemného vzorce. Jinak si ten jejich sadismus nedovedu vysvětlit.
Silvia Suto
Korporac€ Pavla Hénika: návykové čtení, které vám z ruky musí někdo vytrhnout (recenze)
Spisovatelé obecně píšou o tom, co zažili, o tom, co nezažili, ale chtěli by a nakonec o tom, co nezažili a děsí je, že to jednou zažijí. U Pavla Hénika je to výbušný koktejl těchto ingrediencí v románu, který vás nenechá usnout.
Silvia Suto
176 kapek krve
Přísloví o poslední kapce, až pohár přeteče zná asi každý. V Íránu do pomyslného poháru přibylo dalších 176 kapek krve. Kdoví, které to budou, co přetrhnou hráz trpělivosti a přemohou to, co lidem v Íránu ještě brání
Silvia Suto
Z terárka jedné introvertní kancelářské krysy
Na velkoplošné obrazovce svítí PowerPointová prezentace ve firemních barvách. Grafy se klikatí jeden přes druhý, některé stoupají, jiné klesají a vy najednou začnete přemýšlet jakou kličkou osudu jste se ocitli v jedné místnosti
Silvia Suto
Nechte íránské slavíky zpívat
Už za pár dnů Měskská knihovna v Praze přivítá výjimečný koncert perské hudby. Proč je tak výjimečný? Kromě toho, že jde o první vystoupení této hudební formace u nás, zajímavé je, že s nimi vystoupí ženská vokalistka.
Silvia Suto
Trampoty (ne)jednoho doktoranda, aneb proč je důležité platit včas.
Před rokem a půl jsem se rozhodla spáchat sebevraždu. Finanční sebevraždu. Chtěla jsem zhodnotit svůj letitý výzkum a přihlásila jsem se na doktorské studium.
Silvia Suto
Chcete zeleň? Jděte se pást na venkov. V centru Prahy nebude.
Na jednom z hlavních zpravodajských portálů se objevila zpráva "Parky, sady i hřiště v centru Prahy jsou ohroženy". Hned mě zaujalo, čím že jsou tyto parky ohroženy? Snad kůrovcem? Nájezdy neukázněných turistů? Něčím horším.
Silvia Suto
Po čtyřiceti letech Íránci na ulici provolávají „Šáhu, vrať se, Šáhu, vrať se!“
Myslela jsem si, že jeden článek k objasnění situace v Íránu bude stačit. Nebude. Zde je tedy pokračování.
Silvia Suto
Opět nikdo nepochopil, co se v Íránu děje...
Se zděšením jsem si přečetla oficiální zprávu o tom, co se v Íránu děje. Se zděšením z totální neinformovanosti agentur, nebo z úmyslné dezinformace. Ať už je za tím cokoliv, v Íránu se děje mnohem více, než by kdokoliv očekával.
Silvia Suto
40,8 procent, aneb můžou lilek, rajčata a salát způsobit infarkt?
Minulý čtvrtek jsem šla na nákup do nejmenovaného řetězce potravin v blízkosti mého pracoviště. Chtěla jsem koupit jen pár běžných věcí. V oddělení zeleniny na mě ale čekal šok. Pouze jsem nevěřícně zírala před sebe.
Silvia Suto
Ochutnejte Írán, aneb výběr z gastronomické klenotnice "Osy zla"
Perská kuchyně je ve světě i v České republice přehlížená a nedoceněná. Asi nejspíše z politických důvodů. Jinak je to vysloveně gastronomický hřích, jelikož je málo kuchyní, které by se mohly pyšnit dědictvím několika tisíciletí.
Silvia Suto
Praha, ve které bolí žít.
Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.
Silvia Suto
Ekonomicko Ekologický Thriller (Epická Etuda na Téma E.E.T.)
Před nějakým časem, Ekonomicky Erudovaný Technokrat, teoreticky ten nejerudovanější, neboť má to štěstí velevážený úřad ministra financí zastávati, rozhodl, že zavede ÉÉTé. „Je nutno zabránit Enigmatické Evaporaci Trilionů ze
Silvia Suto
Pohřbíme se Šejchem Nimrem i současnou tvář Blízkého východu?
Jeden popravený prominentní klerik, jedna vypálená ambasáda (nebo dvě), jeden příběh, který začal před čtrnácti sty lety a další před sto lety, kdy nějakcí pánové u stolečku natahali čáry na mapě přes místa, kde nikdy nebyli.
Silvia Suto
Mahmúd Dolatabadi: Modlíme se, ať už ropa konečně dojde (rozhovor)
Mahmoud Dolatabadi je největší žijící íránský spisovatel, herec, scénárista, ale i bývalý pasák ovcí, holič a uvaděč v kabaretu.Na rozdíl od většiny íránských intelektuálů ze střední třídy, Dolatabadi je samouk.
Silvia Suto
Samuel Shimon: Jedním z největších problémů arabského světa je nevzdělanost (rozhovor)
Samuel Shimon je irácký spisovatel, literární publicista, ale i rebel a uprchlík v jedné osobě. Potkávám ho v prosluněné listopadové ráno v Praze, kam přijel kvůli letošnímu Festivalu spisovatelů Praha.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.