Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Stojím si tak včera večer v koloně na té hadovité estakádě mezi Krejcárkem a rozhraním Karlína a Palmovky. Auta v obou směrech ze shora až dolů, svištící rychlostí důchodců v Kauflandu. K zákazníkovi meškám s objednávkou krásných, kulatých, už ne akademických 30 minut. Jídlo v plastikové krabičce snad voní i přes ni, nebo je to pouze můj hlad a únava, co vyvolává tak příjemné halucinace.
Na potvoru tady z toho hada ani nemůžu utéci, prostě musím jenom čekat. Je vtipné, že zde ve frontě na svítící terčík jsme si všichni tak nějak rovní, je jedno jestli sedíte v plechovce s emblémem letícího šípu, záchodového prkýnka nebo modrobílé vrtule. Nebo přece ne. Kolem proplula modrá krabice na dvou kolech. Až přestane pršet, snad by mi už měly začít jízdy v autoškole na můj vytoužený řidičák skupiny "A". Ano, rozhodla jsem se splnit si dětský sen o motorce a zároveň zabít ty dvě mouchy. Modrá krabice mizí v dáli a já se pouze utvrzuji v tom, že to bylo správné rozhodnutí.
Sedím tedy dál ve vytopené zamlžené kosmické lodi, kde mi ten déšť až tak nevadí. Ani při myšlence, že se od příštího pondělí mají otevřít zahrádky. Jen ať si klidně prší. My zahrádku nemáme. Já to slyším! Prý jsem zlomyslná a nepřeju kolegům restauratérům.
Není to tak úplně. Diskuse by spíše měla zaznít i z jejich strany:
Pokud na oběd smíme pustit stejně jenom potenciálně hygienicky nezávadné osoby, proč by tedy tyto osoby nemohly sedět pěkně pod střechou v suchu a teple? Navíc pokud jste restaurace primárně zaměřená na jídlo, které lze zvládnout za půl hodiny (obědové hotovky) a s rozestupy a ne na několikahodinové vysedávání u piva? Proč se dělá tento rozdíl?
Nejsem epidemiolog a proto mi pořád vrtá v hlavě, jaký je rozdíl mezi "otevřít zahrádky JEN pro testované a očkované" a "otevřít vnitřní prostory JEN pro testované a očkované"?
Nezdá se vám, že to zavání diskriminací? Nejenom zákazníků, to teď řešit nechci, ale i restaurací, které nemají to "štěstí", že se octly na plácku, který nějakým zázrakem má před barákem pár metrů zbytečného chodníku, případně má k dispozici vnitroblok od velkorysého majitele. Občas mít zahrádku prostě nejde, není ty stoly kam dát, nebo ji nelze hladce obsluhovat bez toho aby chudáci šerpové, pardon, číšníci museli denně překonat počty schodů, co by vydaly na dva výstupy na Sněžku.
Nebo bude nějaká "Antivirus" kompenzace pro "bezzahrádkové", pořád zavřené?
Jsme jedinečná restaurace. Jsme vysoce hodnocená restaurace. Ale jsme restaurace ve sklepních prostorách, bez zahrádky a dokonce i bez skutečného výdejního okénka. Takže máme prostě smůlu a musíme jenom dál čekat, v naději, že se co chvíle zveřejní datum druhého příchodu Spasitele jménem Host a že to nějak přece jenom přežijeme.
Akce na pivo od našeho dodavatele trvá pouze do půlky měsíce. Bojím se opět kupovat nápoje do zásoby, od prosincového dvoutýdenního otevření nám většina věcí procházela, takže jsme vše prostě vypili sami. Bojím se povolat zpátky personál, který si mezitím našel jiné brigády, nerada něco slibuju, co pak nemohu splnit. Nebojím se, že nebudou žádné objednávky, jistí to přece to, že jsme jedineční.
Ale pořád mi ten brouk nejistoty vrtá v hlavě, že až bude venku krásně, lidi přece jenom půjdou na tu zahrádku, gastronomie negastronomie.
Asi budu muset spustit nějakou káámpaň, co byste řekli na "Nemáme zahrádku, přesto nás podpořte ..."
A čím? Asi opět rozvozem, co jiného můžeme nabídnout.
Bohužel nejsme ve stejné frontě se všemi ostatními restauracemi, čekajícími na zelenou.
Jediná věc, která se vrátila do předkovidového stavu je šílená pražská doprava. Takže lidi můžu lákat opět jenom na fantastické grilované speciality, pomalu a neodvratně stydnoucí v polystyrenovém boxu, v plechovce, v koloně, na jedné z mnoha pražských křižovatek s nesmyslně nastavenými semafory (a že jich je).
Nebo přece jenom ať svítí sluníčko, rychleji si udělám ten řidičák a dovezu vám méně vystydlý jídlo na burácejícím dvoustopém drakovi. To bude tedy fakt stylovej rozvoz, kam se hrabou kola a skůtry!
Milí zákazníci, nezapomeňte tedy ani na nás, bezzahrádkové.
Podpořte svou oblíbenou vývařovnu, potřebujeme to nyní víc, než kdy jindy.
Silvia Suto
Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"
Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva
Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!
Silvia Suto
Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.
Silvia Suto
Hosté musí asi nenávidět šéfkuchaře...
a přímo se vyžívat v kmitání obsluhy připomínajícím Brownův pohyb částic, nebo holuby na náměstí, pobíhající podle nějakého tajemného vzorce. Jinak si ten jejich sadismus nedovedu vysvětlit.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
Podvodník prodával falešné vstupenky na koncerty i sport, naletělo mu 500 lidí
Falešné vstupenky na kulturní a sportovní akce nabízel na internetu muž z Uherskohradišťska, který...
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.