Bílá (povídka)

16. 09. 2014 21:40:56
- Já nechci. Téměř ležela na pohodlné pohovce kavárny a ztrácela se v šeru, kam lampa visící nad stolem nedohlédla. Její pohled se topil ve skleničce vína. - Vypadáš zkroušeně, - díval se na ni zkoumavě, - co se děje ? - Nechci si ho vzít. - Jo tak! Svatbička... tra tattará, tra tattará, - zazpíval ironicky svatební pochod. Vzápětí se zarazil. - Promiň.   - Prosím tě, šlo by s tím něco udělat?

- A co jako?
- Prostě to nějak znemožnit.. ale nevím jak... vymysli něco! Ty přece můžeš všechno!   
Povytáhl obočí a ze srdce se zasmál.
- No, úplně vše nemůžu.

Jejich přátelství bylo zvláštní. Jednou za čas se setkávali na skleničku, nebo na večeři. Věděl o ní více, než mnozí jiní, ale stejně ne všechno. Asi jako cvokař o svém pacientovi. Odvezl ji na roh její ulice. Víno mírně narušilo její rovnováhu.
- Neboj, vše nějak dopadne. Drž se.
Jeho povzbuzení se setkalo pouze s jejím unaveným úsměvem.

Čas ubíhal. Byla pořád nervóznější. Poslední dny se cítila špatně, zachvátila ji jakási horečka. Už byl pozdní večer. Seděli s ženichem v baru, kde pracovala. Krátil si čas hraním her na mobilu, chatoval a pouštěl si zprávy a vtipná videa. Chvíli ho sledovala a uvědomila si, jak je jeho svět na míle vzdálený tomu jejímu. Nemilovala ho. Občas ji štval úplně každý jeho životní projev, pomalu i to, jak dýchá. Občas se podívala do jeho bezradných hnědých očí a přišlo jí ho líto. Jindy ho chtěla zabít. Nesnášela jeho žárlivost a nervové výbuchy, často úplně bezdůvodné. Nenáviděla, když se pak tvářil jakoby nic, nebo se pak za všechno omlouval. Byl na ní závislý téměř ve všem. Bylo to pro ni téměř nesnesitelným břemenem a nejraději by byla utekla někam na pustý ostrov.

Vzduch byl studený a na prázdných ulicích nehybně ležela oblaka mlhy. Na chvíli opřela unavenou hlavu o zeď. Před očima se jí přeháněly obrazy, vzpomínky z posledních let a obličeje lidí, násilím vytržených z jejího života poznamenaného událostmi na druhé straně planety a různými okolnostmi, které ji do toho sňatku nutily.   

Najednou procitla. Otevřela oči a uviděla dva muže. Ještě nikdy předtím je tam neviděla. Byli něčím zvláštní, jenom tam stáli jako bronzové sochy, mlčeli a dívali se na ni. Vstala a zadrmolila obvyklou otázku.
- Dobrý den, co si...
- Vy jste slečna N?
Překvapilo ji to.
- Proč?
Vytáhli jakési průkazky a jeden z nich jí ukázal velké bílé lejstro, hustě popsané a opatřené razítky. Zatmělo se jí před očima.
- Co to je?
- Můžete nás prosím následovat?
- Prosím?
Zopakoval předchozí otázku.
- Ale proč? Co se stalo? Já jsem nic neudělala! 
- Jen pojďte s náma.
- Ale proč? Říkám, že jsem nic neudělala... Mám všechny papíry v pořádku. Chcete vidět účty? Daně?
- Ne, to nebudeme potřebovat.  
- Kam ji berete? Proč? - Protestoval ženich a snažil se ji vzít za ruku. 
Jeden z nich mu zastal cestu. Pod jeho kabátem se mihl kovový záblesk.
- Buďte rozumný. Nechte slečnu jít. Jenom se jí zeptáme pár otázek. 
Nechápavě zíral, ale než se zmohl na cokoliv, vzali ji mezi sebe a vyšli na ulici. 
Čekal tam nastartovaný velký černý sedan s tmavými skly. 
- Nastupte si.
Klesla na zadní sedadlo. Ti dva nastoupili také, dveře se zabouchly a řidič rychle odjel. Ohlédla se a uviděla ženicha jak vyběhl na ulici a jeho zoufalý výraz, který se v zápětí ztratil v mlze.

V autě byla tma. Seděla nehybně mezi kamennými obličejemi těch chlapů. Mlčeli. Jeli přes spící město. Tiše mrholilo a po chvíli už nevěděla kde jsou. Ulice vypadaly všechny stejně. Najednou auto zastavilo a ti dva chlapi vystoupili. Zůstala sama s řidičem.
- Mám vystoupit ? – zeptala se nejistě.
Otočil se. V chabém světle pouliční lampy spatřila jeho obličej.
- Ahoj ! - pozdravil vesele jako vždy.
- Ty?? Proboha, co tady děláš ?!
- Vždyť jsi chtěla, abych něco podnikl.
- Ty jseš totální blázen ! A co budeme dělat?  
- Nic, no, odvezu tě na kamarádovu chatu. Zůstaneš tam pár dnů a pak tě jakože propustíme z vyšetřovací vazby.
Hlasitě se začala smát.
- Ty jseš šílenec! Hlavně mě nezapomeň trochu mučit a zmlátit, aby to bylo věrohodné!
- Ale no, to se nedělá.
- Tobě se přiznám k čemukoliv i bez mučení!

Auto vyrazilo na jednu z výpadovek a za několik desítek minut dojelo do malé vesničky. Zastavilo u menšího stavení na kopci. Pomocí světla z mobilů našli vchod a vešli dovnitř. Světlo zalilo větší útulnou místnost. Byla tam pohovka s stolečkem, televize a kuchyňská linka. Ve zdi nalevo byl krb a úhledně naštípané dříví čekalo jen na škrtnutí sirkou. Podešla k oknu a otevřela ho. Do místnosti vnikl příjemný podzimní vzduch a trochu měsíčního svitu.
- To je nádhera!
- Přes den je z toho okna vidět do údolí za kopcem... Tady je koupelna a ložnice je v patře. Zde jsou schody, dávej si pozor, jsou trochu strmé. Počkej, zapnu bojler.
Složil si věci na stoleček a začal zkoumat knoflíky na bojleru.
- V lednici je nějaké jídlo, jinak je ve vesnici malý krám. Půjdeš dolů po silnici, po které jsme přijeli, je po levé straně.  
- Já bych si teda nejraději dala panáka.
- Něco by mělo být v té skříňce nahoře.
Otevřela ji a uviděla několik zajímavých lahví:
- Dvanáctiletý Jameson! Ten tvůj kamarád je znalec! Tak co si dáš?
- Nic. Promiň, musím zpátky do města.
- Zpátky? Ale prosím tě, kam bys jezdil takhle uprostřed noci.
- Je mi vážně líto, ale musím.
Sehnul se pro klíče, které si odložil na stoleček. Byla rychlejší. Klíče od auta prosvištěly vzduchem a zmizeli ve tmě za oknem.
- Co to děláš! Zbláznila ses?
- Možná. Prostě pojedeš ráno. Teda, pokud najdeme ty klíčky.
Díval se na ni nejdřív zoufale. Pak vybuchli v smích.
- Řekneš prostě, že se ti porouchalo auto. Pojď sem, - řekla rezolutně, vybrala jednu lahev a naplnila dvě skleničky.
- Tak, na tebe!
Skleničky cinkly.
- Na tvou svobodu.
- Na tuto šílenou noc!
- Na to, abychom našli ty klíčky.
- Už to neřeš, prosím!
Zažli oheň v krbu. Sedli si na pohovku před ním. Jemné teplo krbu zalilo pokoj. Zmoženi už několikátou skleničkou jen mluvili a mluvili a smáli se.
- Hele řeknu ti tajemství, ale slib mi, že to nikomu neřekneš, - nahla se k němu blíž a vážným hlasem mu zašeptala do ucha: - Ten kokain je ukrytý v tyčích na závěsy. 
- Cože?
- Ty tyče! Jsou všechny duté! Je i v koupelně nad vanou!
- No, obávám se, že to budu muset nahlásit!
Vyprskli smíchy.
Napila se plným douškem a jazykem si pomalu jezdila po rtech. Kapka vína jí spadla do dekoltu ale dříve než stihla stéct mezi její ňadra, vypařila se. Seděla vedle něj a zblízka se mu dívala do očí. Přes šaty cítil její horkou kůži a tlukot jejího srdce. Nachýlila se k němu a zašeptala:    
- Jseš úžasnej chlap. Od začátku ses mi líbil, - zašeptala, - ale vím, že to nejde.
- Promiň.. to .. nejde.
- Nejde...
- Nejde... nejde to...
Oba šeptali. Na krku cítil její horký dech. Její vlasy voněly po mandlích. Její rty se dotkly jeho obličeje. Líbala ho, pomalu a něžně, na obličeji, na krku.
- Ne.. to .. nejde, - pokoušel se bránit.
- Nejde, - šeptala, dívala se mu rovnou do očí a nepřestávala ho líbat. Najednou přestala. Sklopila oči a řekla: - Promiň, vím, že to nejde... 
Přitáhl si ji k sobě a zašeptal:
- Prosím... nepřestávej!

Vzbudila se v bílé posteli. Vše kolem bylo zářivě bilé. Do očí jí ze stropu svítily neony. Nesnášela neony. U postele seděl ženich.
- Včera večer jsi upadla do bezvědomí. Zavolal jsem sanitku. Budeš v pořádku. Podle doktorů jseš pouze přepracovaná.
Civěla němě do stropu a myšlenkama byla kdesi daleko, u malé chaty na kopci, smála se a hledala klíčky od auta ve vysoké trávě.

Ještě i v den obřadu byla jako v mdlobách. Ani si neuvědomila, kdy se oblékla a učesala a jak se dostala do síně. Jenom stála a dívala se na olověné nebe prosakující přes okno ve zdi. Kolem kroužily usmívající se známé obličeje, omamně voněly jejich parfémy a velké kytice, hrála nějaká tlumená hudba.

Obřad začal.

Zavřela oči a naslouchala přednesu obřadních proslovů, který se slil v monotonní mumraj.

- Táži se vás, paní nevěsto, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem, budete mu oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?
Mlčela. 

- Slečno...

Dveře se rozletěly a do síně vtrhlo ozbrojené komando. Přiběhlo k ní. Pár lidí vykřiklo. Cvaklo pár pojistek. Zděšení hosté zkoprněli. Jeden z policajtů vytáhl ono bílé lejstro a odrecitoval:
- Zatýkáme vás z důvodu podezření z napomáhání organizovanému zločinu, daňové úniky, praní špinavých peněz, distribuci omamných látek a falšování úředních listin.

Snubní prsten dopadl na kamennou dlažbu. Hlasitě cinknul, jednou, dvakrát, třikrát, roztočil se, chvíli rotoval, až se zastavil.
Cvakla pouta. Uprostřed hrobového ticha ji vyvedli ze síně. Kráčela automaticky. Policajti nasoukali bílé šaty na zadní sedadlo a zabouchli dveře. Černá limuzína s hukotem vyletěla do ulic jako raketa. Plula pod olověným nebem a kostnatou klenbou kaštanové aleje a vířila podzimní listí.  
Řidič se otočil a usmál se tím svým typickým úsměvem.
- Ahoj. 
- Přišels právě včas. Už jsem se bála, že to nestihneš... jak jsi vlastně našel ty klíčky?
- Jaké klíčky?

- Slečno...

Procitla. Byla pořád ve svatební síni. Dveře zůstaly zavřené. Komando nepřijelo. Všichni přítomní jí němě viseli na rtech, bílých jako ty šaty. Z olověného nebe nakrátko dolehlo kvílení sirény, ale vzápětí utichlo.

- Ano.

 

Autor: Silvia Suto | úterý 16.9.2014 21:40 | karma článku: 13.16 | přečteno: 503x

Další články blogera

Silvia Suto

Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"

Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.

19.1.2023 v 8:21 | Karma článku: 42.88 | Přečteno: 6138 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 194 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1997

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...