Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část I.

23. 09. 2014 1:47:20
“Velice děkujeme zákazníkovi, který využil frmol, pokročilou noční dobu a moji únavu a svůj dnešní nákup zaplatil loňskými stravenkami. Pevně věříme, že mu vůbec vadit nebude, až mu příště dáme loňský chleba a předloňské maso.”  S malým trpkým zadostiučiněním publikuju tuto zprávu na naší stránce a trochu se vytěšuji svou ironií. Je 4:32 nad ránem, sobota 20.9.2014. Při počítání tržby jsme zjistili, že nám někdo dal dvě neplatné stravenky. U kasy jsem byla já. Přes výčitky mého provozního a jediného zaměstnance mne přenáší pouze téměř s životem neslučitelná únava.

− Proč nedáváš pozor, ty vážně spíš na nohou.
− Pořád zapomínáš, že pracuju ještě někde jinde. Navíc pátky pracuju prakticky tři směny! Od osmi od rána do tří do rána. Uvědomuješ si to?

Jeho další brblání a výčitky už vytěsňuju mimo své sluchové pole. Přes žaluzie se nevyhnutelně prodírá světlo nadcházejícího dne. Navzdory únavě civím do zdi a pokouším se strávit jobovky z předchozího dne. Tou dnešní bylo to, že pár desítek metrů od nás se chystá otevřít podobná prodejna. Přesně teď, kdy jsme si na chvíli vydechli a věřili, že konečně bude líp, zaplatíme všechny dluhy a můj provozní a jediný zaměstnanec si koupí zimní boty místo těch děravejch, co nosí už tři roky. A já si třeba koupím... no jo, už tak dlouho žiju z minima, že už ani nemám zvláštní potřeby. Asi šatní skříň. Tím, že jediný zařízený pokoj v bytě musím pronajímat Američanovi se psem, přišla jsem o skříň a mám vše v kufrech i když nikam necestuju. Možná je to nakonec i praktické, kdybych měla prchat před věřiteli!

Téměř každý den nějaká ta jobovka přijde. Pokud ne, tak ten další si to vynahradí a přijdou rovnou dvě. Ty stravenky už raději počítám do soboty, ať mi to nenaruší statistiku.

Jak tak civím do toho okna a nevím, zda mám brečet, nebo se mám začít smát, rozhodla jsem se sepsat náš malý, ale poměrně neobyčejný příběh, přesně jak se stal.

Jsem (mikro)podnikatelka a právě jsem si umínila, že nezkrachuju.

Jsem tvrdohlavá a považuju to za přednost. Když se člověk nepokusí změnit svůj život, nemá právo nadávat. I když se mu to třeba nepovede. A pokud jo, budete to mít vše klidně v přímém přenosu. Dnes už v přímém přenosu sledujeme vše: řezání hlav, psa převlečeného za pavouka, idiota, kterému nový mobil vypadne na dlažbu, nebo fotbal z druhýho konce planety (z toho všeho asi preferuju ten fotbal).

Třeba se z mého příběhu někdo inspiruje, že podnikat lze začít skutečně od nuly, nebo i z mínusu... podle možnosti ne do ještě většího mínusu. Třeba se někdo i poučí, že nemá strkat ... ale nebudu vše prozrazovat hned.

Neřeknu jméno ani adresu naší prodejny, ani lidí zapletených do tohoto příběhu. Samozřejmě nemůžu i kvůli skryté reklamě. Ani nechci. O moc velkou publicitu nestojím. Bejt slavným lůzrem není nic moc. Akorát v každém dílu mých vyprávění prozradím jeden malý detail, a pokud někdo bude chtít, může nás zkusit najít. Něco jako geocaching, nebo hra na schovávanou. Pokud nás najdete, moc rádi vás přivítáme a třeba si u nás i něco dáte. Prosím čtenáře, kteří by eventuelně odhalili identitu prodejny, aby nic nepsali do komentářů. I když mne třeba potěší, budu je muset nemilosrdně mazat.

Usměju se pod vousy. Můj provozní a jediný zaměstnanec na mne nevěřícně zírá.

− Už zase chatuješ?
− Cože?
− Vykecáváš se s chlapama.

Vrhnu na něj nasupený pohled a chci mu říci , že je pět hodin ráno a všichni spí a že jsem právě začala psát náš absurdní příběh, ale raději mu přitakám. Už nemám sílu pořád něco vysvětlovat.

***

Ale asi pěkně po pořádku, jak to všechno bylo. Vše vlastně začalo v den mých třicátin. Nebo vlastně o něco dříve. Občas se člověk sám sebe ptá, proč se mu stalo to a to, kde vlastně začal ten obludný řetězec padajících domino kostek a kdo postrčil tu první. A taky kdy konečně skončí!

Obecně vztahy mezi lidma jsou jako vztah mezi lodí a pasažérem. Člověk přijde do přístavu, vybere si člun k rybaření, jachtu nebo zaoceánský parník, a nalodí se. Občas se může dostat do nedozírných dálav a posunout se někam, kam ani sám nečekal. Občas si až během cesty uvědomí, že si koupil lístek na Titanic. A záchranných člunů málo...  Někteří lidé člověka nadnášejí, někteří po něm střílí a někteří se potopí a strhnou vše s sebou.

Mého provozního a jediného zaměstnance jsem poznala v den mých třicátin. Je mu o rok více než mě a je to cizinec. Poznali jsme se přes jednu společnou kamarádku ze stejné země, kterou napadlo ho pozvat na oslavu, protože je s ním sranda. I byla.

V té době jsem ještě bydlela na Břevnově, se spolubydlící a dvěma svéráznýma kocourama. Po pár měsících jsme se všech pět hlav přestěhovali na Žižkov. Dotáhla nás tam jedna moje kolegyně. Byl to velký barák s levnými byty, i když některé byly v poměrně strašném stavu. Vzali jsme si dva byty, jeden já s mým budoucím provozním a ten druhý bývalá spolubydlící s kočkama. Nechala si je oba, jelikož on má na kočky alergii. Samozřejmě na toho svého platím výživné.

Byli tam dva pokoje a malinkatá kuchyň metr krát metr do L-ka, hned v předsíni. A začali jsme --- malovat. Téměř každý centimetr toho našeho bytu dostal nový nátěr. Oba jsme přes den pracovali a v noci škrábali, malovali, lakoval, drhli ... zdi, stropy, okna, dveře, balkon, parkety... až se těch pár místností začalo podobat na byt.

A pak on přišel o práci.

(pokračování příště)

 

Část I.  -  Část II.  -  Část III.  -  Část IV.  -  Část V.  -  Část VI.  -  Část VII.  -  Část VIII.

 

 

Autor: Silvia Suto | úterý 23.9.2014 1:47 | karma článku: 12.27 | přečteno: 870x

Další články blogera

Silvia Suto

Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"

Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.

19.1.2023 v 8:21 | Karma článku: 42.88 | Přečteno: 6138 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 274 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 475 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 114 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1997

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...