Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část V.

Tohleto je výzva pro "šťastného" "nálezce" telefonu s kódem IMEI 013272006783062 typu iPhone 4, 8GB. Šťastný "nálezce" ho "našel" nejspíše v mojí kapse, někde na 200 m od pasáže Lucerna po prodejnu Gate na Václaváku (včetně) v neděli 26.10.2014. Má zvláštní znamení: odchlíplý pravý horní roh displeje v půlkruhovém tvaru... upadl mi v Makru na betonovou podlahu... a byl v oprýskaném černém koženkovém pouzdru. Navíc je otřesně pomalý, takže je mi "šťastného nálezce" opravdu líto. Pokud tím šuntem ještě nepraštil, může si k nám do krámu přijít pro nabíječku.  A také by mne vůbec neurazilo, pokud by dotyčný(-á) za mne velkoryse doplatil těch zbývajících šest měsíců splátek.

Tohleto je také odpověď čtenářům, kteří třeba přemýšleli, proč jsem se odmlčela. Půlka si možná myslela, že jsem (už) v Bohnicích, případně ve vězení a druhá půlka, že se mi třeba stalo i něco horšího, než je krádež telefonu, jediného pro mne dostupného zařízení pro záznam textu. Pozitivní na tom je, že jsem musela zavolat do Vodafonu, kde mi nabídli mnohem výhodnější tarif a také jsem si mohla.. musela.. koupit telefon nový.

Dohromady jsem vás ani o moc neochudila. V meziobdobí se dohromady zas nic tak zajímavého nestalo. Pouze se mi zas rozbilo auto, pokazila se jedna chladící vitrína, vyhořela žárovka v peci, jedna v předním světle auta a doma v koupelně dokonce dvě ze tří. Můj provozní ztratil doklady, když byl chlastat s naším kamarádem, čerstvým tátou, který se po tří letech práce v jedné nejmenované restauraci dozvěděl, že pracoval celou dobu načerno. Kapr, kterého jsme dostali jako dárek v Makru za náš předvánoční nákup, nám v autě po cestě domů obživl a začal sebou na zadním sedadle metat. Dali jsme ho do velké plastikové nádoby do vany. Můj provozní a jediný zaměstnanec se na něj každou chvíli chodil dívat jako malé dítě.

- Já vím, žes chtěl psa, no...

- A co s ním bude?

- No, pokud ten chudák nechcípne sám, tak ho buď pustíme na svobodu, nebo ho někdo bude muset zabít.... no na mě nekoukej! Uděláš to, když já nebudu doma a pošleš mi esemesku. Ty jseš přece šéfkuchař!

Tak jsme se dva dny nekoupali. Pak už musel vyndat tu káď z vany a položil ho vedle pračky.

- Hele musíme s ním něco udělat. Trápí se.

Odpoledne mi přišla sms. "Tak jsem ho teda zabil." Doufám, že nás nečte tajná služba. Zatím jsme na svobodě.

Takže se vlastně ani nic moc nestalo. Čekala jsem, že mě třeba unesou mimozemšťani nebo moje auto zdemoluje kolemjdoucí slon.

Vraceli jsme se po šichtě domů. Můj provozní vybral poštovní schránku, jako vždy narvanou letáky z Makra a Tesca a dalších nabídek super výhodných věcí, které vůbec nepotřebujeme. Zeptal se:

- Co chceš vlastně letos k Vánocům?

- Ani nevím, nic nepotřebuju. Možná gumové koberečky do auta.. jo, ty by se mi hodily.

- Hele, něco pro tebe. PRE ti asi chce taky popřát veselé Vánoce.

Otevírám obvyklou bílomodrou obálku. Jsou všechny stejné a je v nich buď upomínka, nebo faktura od PRE. Tentokrát to bylo trochu delší psaní. Vyúčtování za celý rok. Dívám se na čtyřmístná čísla a na to pětimístné pod nima. Dívám se podruhé a potřetí a obchází mě mdloby.

Třicetšest tisíc sedm set nedoplatek za elektřinu. Třicet... sedm... litrů... A zálohy zvýšené na osm tisíc. V krámku velkém pět krát pět metrů! Asi jsem se spletla a místo rychlého občerstvení provozuju krematorium! Dívám se v šoku na další tabulky a do očí mě praští popisek "Vysoký tarif". To je asi preventivní ochrana, aby mikropodnikatelé jako my náhodou nezbohatli na nižších sazbách elektřiny.

Druhý den volám na zákaznickou linku a ptám se nesměle milého pána na lince.

- Prosím Vás, a co to znamená ten vysoký tarif? My tam máme třífázový proud? Neměl by být levnější?

- A máte tam třeba přímotopy? Nebo bojler?

- Ne, to je krám, prodejna občerstvení. Máme tam gril a pec a lednice a ...

- Aha, tak to nejde, platí to pouze pro přímotopy a ohřívače vody...

- Jasně, rozumím. Tak Vám tímto oznamuju, že jsem právě zkrachovala v přímém přenosu... já ty peníze nemám a ještě dlouho mít nebudu.

Pán asi nevěděl, co mi na to má říci. Něco zamumlal o splátkovém kalendáři. Omluvila jsem se a popřála jsem mu hezký zbytek dne. Jeho do toho vlastně stejně nic není, že já krachuju. Proč bych mu měla zkazit den?

Můj provozní a jediný zaměstnanec se z toho málem zhroutil. Vrazili jsme do té hloupé díry veškeré úspory.

Krám zůstal pár dnů zavřený. Chvíli jsem přemýšlela, zda na výlohu alespoň nalepím oznámení, takové to "Z technických důvodů zavřeno do....". Ale já vlastně ani nevím, co bych napsala... a vůbec z jakých důvodů? A dokdy?

Prostě zavřeno. Až do odvolání.

O Vánocích jsem vypla telefony a přestala jsem číst maily a zprávy v datové schránce.

Už nechci ani ty koberečky do auta. K Vánocům chci pouze to, aby se jen jeden, jediný měsíc nestala žádná nová katastrofa, které by mne připravila o posledních pár korun.

----

Ve vyprávění našich začátků jsem zůstala u hledání toho prostoru pro naši restauraci.

Bylo jaro 2013, všechno krásně rozkvetlo a svítilo slunce. Pamatuju si, jak jsem se byla podívat na ty prostory. Vzala jsem si své oblíbené letní šaty, prošla jsem se kousek pěšky a užívala jsem si to teplo. Vinohradská je krásná ulice. Podél silnice rostou stromy, hned naproti je tramvajová zastávka. Moc se nám to místo líbilo. Chtěli jsme do léta otevřít. Ono je to jako když se zamilujete. Máte růžový brýle a nevidíte, že před vámi třeba sedí hajzli bez skrupulí. Byli jsme s nima jednat. Ta realitka měla kancelář na Václaváku s číslem 13. Ale já nejsem pověrčivá. Byla jsem pouze příliš plna entuziazmu. Vyložila jsem před ně velký stoh světle zelených bankovek. Téměř dvěstě padesát tisíc. Nevím, co zní lépe, dvěstě padesát litrů, nebo čtvrt milionu. Víte, oni to vždy tak dělají, naléhají a tvrdí, že je na to místo dalších x zájemců.

Tak jsme začali vyřizovat projekt a povolení. Tahala jsem tam inženýry, plánovali jsme, kde bude gril a stolečky a bar. Prostory byly plné bordelu po předchozích nájemnících. Ten chlap to ani nevyklidil, navzdory tomu, že se k tomu zavázal. Hnilo tam pár kilo česneku a nějaké prošlé potraviny. Úplně jstem se před těma lidma styděla. Asi po měsíci vypli elektřinu. Začala jsem pátrat. Ty prostory patřily městu. Úřad městské části mi nakonec sdělil, že na těch prostorách vázne dluh, že ten chlap nikdy nepožádal o povolení podnájmu pro nás a také by ho povolili pouze na padesáti procentech plochy. No chápete to? Mít restauraci v půlce místnosti! A to jako ta druhá půlka by se ohradila pásy s nápisem "nevstupovat" jako na letišti?

Ta smlouva byla od začátku neplatná. Podala jsem trestní oznámení, ale podle policajtů se žádný podvod nestal. Právníci ze mě taky jenom tahali další peníze. Tak jsme žili dál, s další bolestí navíc a mě přibyly obrovské splátky. Pohltí polovinu mého příjmu. Zbytek se rozdělí mezi nájem a náklady na účetní a odvody a telefon, občas nějaká ta pokuta.. Policajti mi nepomůžou s podvodem za čtvrt milionu, protože jsou příliš zaneprázdnění vybíráním dvou stovek pokuty za zabočení doleva z Vinohradské na Italskou.

(pokračování příště)

 

Část I.  -  Část II.  -  Část III.  -  Část IV.  -  Část V.  -  Část VI.  -  Část VII.  -  Část VIII.

Autor: Silvia Suto | neděle 1.2.2015 17:45 | karma článku: 14,00 | přečteno: 800x
  • Další články autora

Silvia Suto

Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"

Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.

19.1.2023 v 8:21 | Karma: 42,89 | Přečteno: 6160x | Diskuse| Společnost

Silvia Suto

Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)

Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.

14.5.2021 v 16:20 | Karma: 18,27 | Přečteno: 647x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?

"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.

22.12.2020 v 17:29 | Karma: 23,64 | Přečteno: 904x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva

Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!

22.7.2020 v 20:15 | Karma: 7,79 | Přečteno: 285x | Diskuse| Pozvánky, akce

Silvia Suto

Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.

780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.

9.3.2020 v 16:30 | Karma: 38,08 | Přečteno: 6008x | Diskuse| Ostatní

Silvia Suto

Hosté musí asi nenávidět šéfkuchaře...

a přímo se vyžívat v kmitání obsluhy připomínajícím Brownův pohyb částic, nebo holuby na náměstí, pobíhající podle nějakého tajemného vzorce. Jinak si ten jejich sadismus nedovedu vysvětlit.

22.2.2020 v 16:27 | Karma: 42,41 | Přečteno: 9889x | Diskuse| Ostatní

Silvia Suto

Korporac€ Pavla Hénika: návykové čtení, které vám z ruky musí někdo vytrhnout (recenze)

Spisovatelé obecně píšou o tom, co zažili, o tom, co nezažili, ale chtěli by a nakonec o tom, co nezažili a děsí je, že to jednou zažijí. U Pavla Hénika je to výbušný koktejl těchto ingrediencí v románu, který vás nenechá usnout.

22.1.2020 v 18:46 | Karma: 11,59 | Přečteno: 503x | Diskuse| Kultura

Silvia Suto

176 kapek krve

Přísloví o poslední kapce, až pohár přeteče zná asi každý. V Íránu do pomyslného poháru přibylo dalších 176 kapek krve. Kdoví, které to budou, co přetrhnou hráz trpělivosti a přemohou to, co lidem v Íránu ještě brání

13.1.2020 v 1:43 | Karma: 35,77 | Přečteno: 3994x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Z terárka jedné introvertní kancelářské krysy

Na velkoplošné obrazovce svítí PowerPointová prezentace ve firemních barvách. Grafy se klikatí jeden přes druhý, některé stoupají, jiné klesají a vy najednou začnete přemýšlet jakou kličkou osudu jste se ocitli v jedné místnosti

7.1.2020 v 23:23 | Karma: 21,60 | Přečteno: 1024x | Diskuse| Ostatní

Silvia Suto

Nechte íránské slavíky zpívat

Už za pár dnů Měskská knihovna v Praze přivítá výjimečný koncert perské hudby. Proč je tak výjimečný? Kromě toho, že jde o první vystoupení této hudební formace u nás, zajímavé je, že s nimi vystoupí ženská vokalistka.

20.11.2019 v 17:49 | Karma: 18,99 | Přečteno: 518x | Diskuse| Kultura

Silvia Suto

Trampoty (ne)jednoho doktoranda, aneb proč je důležité platit včas.

Před rokem a půl jsem se rozhodla spáchat sebevraždu. Finanční sebevraždu. Chtěla jsem zhodnotit svůj letitý výzkum a přihlásila jsem se na doktorské studium.

27.8.2018 v 15:34 | Karma: 23,66 | Přečteno: 1417x | Diskuse| Věda

Silvia Suto

Chcete zeleň? Jděte se pást na venkov. V centru Prahy nebude.

Na jednom z hlavních zpravodajských portálů se objevila zpráva "Parky, sady i hřiště v centru Prahy jsou ohroženy". Hned mě zaujalo, čím že jsou tyto parky ohroženy? Snad kůrovcem? Nájezdy neukázněných turistů? Něčím horším.

19.7.2018 v 17:44 | Karma: 24,23 | Přečteno: 724x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Po čtyřiceti letech Íránci na ulici provolávají „Šáhu, vrať se, Šáhu, vrať se!“

Myslela jsem si, že jeden článek k objasnění situace v Íránu bude stačit. Nebude. Zde je tedy pokračování.

1.1.2018 v 21:12 | Karma: 38,79 | Přečteno: 2641x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Opět nikdo nepochopil, co se v Íránu děje...

Se zděšením jsem si přečetla oficiální zprávu o tom, co se v Íránu děje. Se zděšením z totální neinformovanosti agentur, nebo z úmyslné dezinformace. Ať už je za tím cokoliv, v Íránu se děje mnohem více, než by kdokoliv očekával.

31.12.2017 v 8:49 | Karma: 36,73 | Přečteno: 2151x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

40,8 procent, aneb můžou lilek, rajčata a salát způsobit infarkt?

Minulý čtvrtek jsem šla na nákup do nejmenovaného řetězce potravin v blízkosti mého pracoviště. Chtěla jsem koupit jen pár běžných věcí. V oddělení zeleniny na mě ale čekal šok. Pouze jsem nevěřícně zírala před sebe.

30.1.2017 v 14:45 | Karma: 39,53 | Přečteno: 2484x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Ochutnejte Írán, aneb výběr z gastronomické klenotnice "Osy zla"

Perská kuchyně je ve světě i v České republice přehlížená a nedoceněná. Asi nejspíše z politických důvodů. Jinak je to vysloveně gastronomický hřích, jelikož je málo kuchyní, které by se mohly pyšnit dědictvím několika tisíciletí.

6.1.2017 v 9:00 | Karma: 23,53 | Přečteno: 1556x | Diskuse| Hobby

Silvia Suto

Praha, ve které bolí žít.

Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.

25.6.2016 v 0:09 | Karma: 41,81 | Přečteno: 7614x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Silvia Suto

Ekonomicko Ekologický Thriller (Epická Etuda na Téma E.E.T.)

Před nějakým časem, Ekonomicky Erudovaný Technokrat, teoreticky ten nejerudovanější, neboť má to štěstí velevážený úřad ministra financí zastávati, rozhodl, že zavede ÉÉTé. „Je nutno zabránit Enigmatické Evaporaci Trilionů ze

12.2.2016 v 9:00 | Karma: 15,80 | Přečteno: 477x | Diskuse| Ostatní

Silvia Suto

Pohřbíme se Šejchem Nimrem i současnou tvář Blízkého východu?

Jeden popravený prominentní klerik, jedna vypálená ambasáda (nebo dvě), jeden příběh, který začal před čtrnácti sty lety a další před sto lety, kdy nějakcí pánové u stolečku natahali čáry na mapě přes místa, kde nikdy nebyli.

10.1.2016 v 22:33 | Karma: 19,75 | Přečteno: 511x | Diskuse| Politika

Silvia Suto

Mahmúd Dolatabadi: Modlíme se, ať už ropa konečně dojde (rozhovor)

Mahmoud Dolatabadi je největší žijící íránský spisovatel, herec, scénárista, ale i bývalý pasák ovcí, holič a uvaděč v kabaretu.Na rozdíl od většiny íránských intelektuálů ze střední třídy, Dolatabadi je samouk.

29.12.2015 v 9:30 | Karma: 18,01 | Přečteno: 852x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 44
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1998x
Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.