Silvia Suto
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Seznam rubrik
Silvia Suto
Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část VIII.
- Náklady jako v New Yorku a tržby jako v Afghánistánu, - zahlásil můj provozní a jediný zaměstnanec, - až skončíme, chci abys to napsala do výlohy i na facebook. Ať lidé vědí, proč to tady chci zabalit. A zavolej prosím ty stěhováky.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část VII.
- A hodně masa, - zahlásil zákazník po zaplacení objednávky. - Chodíte i do mekáče? - zeptala jsem se ho jen tak mimochodem. - Jo, občas. - A tam vám přidají maso navíc? Trochu se zastyděl a položil na tácek dvě pětky. Usměju se a přihodím více masa.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část VI.
"Vážený pane Okamuro, rádi bychom Vás ubezpečili, že tržba z našich kebabů nejde ISIL a podobným sebrankám, protože:
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část V.
Tohleto je výzva pro "šťastného" "nálezce" telefonu s kódem IMEI 013272006783062 typu iPhone 4, 8GB. Šťastný "nálezce" ho "našel" nejspíše v mojí kapse, někde na 200 m od pasáže Lucerna po prodejnu Gate na Václaváku (včetně) v neděli 26.10.2014. Má zvláštní znamení: odchlíplý pravý horní roh displeje v půlkruhovém tvaru... upadl mi v Makru na betonovou podlahu... a byl v oprýskaném černém koženkovém pouzdru. Navíc je otřesně pomalý, takže je mi "šťastného nálezce" opravdu líto. Pokud tím šuntem ještě nepraštil, může si k nám do krámu přijít pro nabíječku. A také by mne vůbec neurazilo, pokud by dotyčný(-á) za mne velkoryse doplatil těch zbývajících šest měsíců splátek.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část IV.
Chcípl úplně tiše. Ani nepípl. Ještě ze života nic neviděl, i když se mnou už kus světa procestoval a musel zkousnout různé šílenosti. Zemřel mladý, bylo mu pouze něco přes dva roky. Nezůstal přidušený v peřinách, nespadl ani ze třetího patra a ani jsem ho neotrávila kávou filtrovanou přes klávesnici. Právě jsem dělala účetnictví za poslední tři měsíce. Dívala jsem se se zadostiučiněním na tabulku plnou čísel a najednou se setmělo. Z černé obrazovky září pouze neonový epitaf mého právě zesnulého pevného disku: "SMART hard disk error". Jobovka dne: odešel mi počítač.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část III.
Je sobota 27.9.2014. Stojím v Berlíně v zácpě. Zdá se, že se to moc nehýbe ... tak budu asi pokračovat ve vyprávění našeho absurdního příběhu. Vyťukávám do mobilu. Je tam takový malý deníček se zvuky moře. Jsem asi neurotik. Nedokážu jen tak sedět a nic nedělat. Jo, proč jsem vlastně v Berlíně? Jsem na zpáteční cestě z Hamburku. Vyjela jsem v pátek večer, kolem desáté. V práci jsem končila v osm, chtěla jsem jet dříve, ale můj provozní a jediný zaměstnanec mne zdržel velice důležitým úkolem: potřeboval nakrájet cibuli. Takže nyní trčím v zácpě kvůli cibuli. Kolona se pohla, tak to dopíšu později.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část II.
V mém vyprávění jsem skončila u toho, jak můj budoucí zaměstnanec přišel o práci. Čekaly nás tedy krušné týdny a měsíce života z jednoho platu. Neměl ani korunu. Seděl doma, uklízel a vařil. A vařit, to bylo to, co uměl nejlépe. Učil se od svých sedmi let. Rodiče pracovali ve zdravotnictví a on se musel naučit postarat o sebe a své dva mladší brášky. Já jsem pracovala a ještě pořád pracuju v "akváriu". Je to velká skleněná krychle bez oken. Myslím tím okna, jenž jde otevřít. Byla postavena a zpřístupněna tuším v roce 2006, takže tam dýcháme přibližně šest... sedm... osm let starý vzduch.
Silvia Suto
Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část I.
“Velice děkujeme zákazníkovi, který využil frmol, pokročilou noční dobu a moji únavu a svůj dnešní nákup zaplatil loňskými stravenkami. Pevně věříme, že mu vůbec vadit nebude, až mu příště dáme loňský chleba a předloňské maso.” S malým trpkým zadostiučiněním publikuju tuto zprávu na naší stránce a trochu se vytěšuji svou ironií. Je 4:32 nad ránem, sobota 20.9.2014. Při počítání tržby jsme zjistili, že nám někdo dal dvě neplatné stravenky. U kasy jsem byla já. Přes výčitky mého provozního a jediného zaměstnance mne přenáší pouze téměř s životem neslučitelná únava.
