Ještě nekrachuju aneb kurz pozitivního myšlení. Část VI.

23. 02. 2015 18:36:49
"Vážený pane Okamuro, rádi bychom Vás ubezpečili, že tržba z našich kebabů nejde ISIL a podobným sebrankám, protože:

a) jsme především LIDÉ, kteří něco takového nemůžou schvalovat
b) jsme směskou liberálních sekularistů, které se v této zemi líbí zrovna proto, že je taková jaká (zatím) je, svobodná!
c) téměř veškeré naše výdělky jdou:
- Pražské energetice (částečně vlastněné Němci)
- evropským výrobcům mléka, masa a zeleniny (kterým Vaši předchůdci dovolili zničit zdejší produkci)
- vodárnám (vlastněným Francouzy)
- českému státu na DPH, dani z příjmu, spotřební dani, silniční dani, odvodech, poplatcích, atd atd atd.... Takže za tu směšnou sumu, která nám měsíčně zbývá, by si ten IS v tom Iráku nemohl koupit ani ten kebab. Klidně k nám přijďte na jídlo, domácí falafel i pivo. My totiž xenofobové nejsme a všichni u nás mají dveře otevřené. I Vy."

Mezi dvěma telefonáty v kanclu splácám jednoduchý obrázek v Power pointu. Je na něm obrovský kužel masa, symbol rozšířeného turecko-řeckého jídla, a rozmáchnutý předseda ze země vycházejícího slunce, gejší, yakuzy a karaoke.. Pardon, zapomněla jsem na kreslené porno a expanzionistickou minulost.

Pověsila jsem plakátek se zadostiučiněním na naši virtuální zeď a na stránku facebookové iniciativy "Kebabem proti debilitě". Samozřejmě trošku i v touze udělat nám reklamu. Ale také proto, že všichni prodavači kebabu nejsou muslimové. Třeba jsou mezi nimi i křesťané, zoroastriáni, ateisté, odpadlíci od islámu... a já.

Bohužel, navzdory všem snahám, politiku z našeho života nevymažu.
Můj provozní a jediný zaměstnanec je uprchlíkem z jedné blízkovýchodní země. Uprchl právě z náboženských důvodů, ale více k tomu nedodám, protože je to jeho osobní věc.

Mezinárodní ochranu ani po třech letech v této zemi nedostal. Záhadným způsobem ji ale dostali úplně všichni Kubánci a Afghánci, které znal z internačního centra... po krátkém a velice sumárním procesu, kdy takřka stačilo předložit pas a říci "Jsem Pepe Mrkvička a jsem z Kuby/Afghánistánu.". Azyl dostal dokonce i jeden Afghánec, který během procesu dvakrát lhal o svém věku (kvůli jiným podmínkám pro plnoleté a neplnoleté žadatele) a musela mu být na náklady státu provedena nákladná analýza. Nic proti Afgháncům ani Kubáncům nemám, několik jich znám. Co ale neznám, jsou tajemné dynamiky české azylové politiky. Můj provozní a jediný zaměstnanec se tomu také celkem divil, ale nedělal si z toho těžkou hlavu. Jako vždy, usměvavý, pokorně doufal dál, makal a pobroukával si písničku o tom, jak "v zrcadle uviděl své první šediny a rychle běžel koupit barvu na vlasy".

Co ale znamená žít každodenním životem jako uprchlík? Žadatel o azyl v podstatě nemůže téměř nic. Nemůže mít bankovní účet, nemůže vlastnit firmu, ani se stát jejím jednatelem. Takže se musel stát mým zaměstnancem, navzdory tomu, že do firmy investoval hlavně on. Problémy nastaly i ve chvíli, kdy jsme žádali o pracovní povolení.

Seděli jsme na příslušném Úřadu práce na Žižkově, naproti jedné ne úplně vlídné paní. Vyskládala přede mě několik formulářů a nezúčastněně mi pokynula.

- Tak to tady vyplňte.
- Jaký má kód vysokoškolské vzdělání?
- Je to pozice prodavače v rychlém občerstvení, takže to je výučný list.
- Ale on je inženýr. Takže je to vyšší vzdělání, to musí stačit.
- To je jedno, stejně na uznání dokladů o vzdělání potřebuje superlegalizaci.
- Superlegalizaci?
- Ano, potvrzení minister-...
- Vím, co je superlegalizace. Uvědomujete si, že tento člověk uprchl ze své země? On to nemá jak vyžádat.
- No ale bez toho pracovní povolení vydat nelze.

Pomyslný úřednický šiml zařehtal, že to bylo slyšet až u Muzea. Jedinou možností je zaregistrovat průmyslového dizajnéra jako nekvalifikovaného dělníka.

V tom právě vězí prokletí žadatelů o mezinárodní ochranu.Téměř hned poté, co jsou ubytováni někde v táborech, naloží je na korby náklaďáků a odvezou na stavbu, nebo do fabriky. Načerno a za minimální peníze. Je to celkem dobře organizované zneužívání. Stejně tak se mohlo stát, že jeden náš kamarád pracoval téměř tři roky, 6 dnů v týdnu, 10 hodin denně, bez dovolené.a náhrad, a až poté se dozvěděl, že za něj zaměstnavatel nikdy neplatil odvody.

Nemusím jít až tak daleko. Stalo se to i nám. Na podzim 2013, jeden člověk mému provoznímu nabídl, aby po večerech vařil v jeho restauraci. Byl rád, protože jeho objednávky domácího jídla dočasně klesly pod hranici, která by ho uživila, tak to vzal.

Neřeknu vám jméno té restaurace. Příliš se stydím za to, jak to dopadlo. My máme svědomí čisté. Snažili jsme se udělat maximum, ale občas to nestačí. Byl to každodenní boj. Kuchyň vypadala jako nějaké středověké katakomby. Úzké, tmavé, nepraktické prostory a divné, v noci až strašidelné chodby, co zdánlivě vedly nikam. Nebezpečně kluzké podlahy. Nic nefungovalo. Knoflík na sporáku se musel přidržovat rukojetí z koštěte, opřeného o protilehlou zeď. Můj provozní si udržoval kondici skoky přes překážky, zatím co nesl scedit do dřezu patnáctilitrový hrnec vařící rýže.
Jídelníček jsem sestavila já, navrhla grafiku, dala vytisknout, webové stránky, facebook, společenské akce, hudbu, letáky, všechno. A ten majitel tam jenom seděl, nepříjemně očumoval hosty a kritizoval. A hlavně nenakupoval. Koupil pár kilo masa a dvě okurky, jak pro svou babičku. Myslel si, že to stačí. Vše, co jsme navrhli, smetl ze stolu, že je to drahé, nebo zbytečné. Pořád jsme se museli stydět a omlouvat. Půlku jídel z nabídky jsme spíše neměli, než měli. Číšník nás nenáviděl. Vždy jsme mu dali malý seznam jídel, které jsme zrovna měli.
Odešli, nebo spíše utekli jsme v březnu 2014, uprostřed oslavy, kdy už v devět došlo veškeré maso a nahrnulo se tam více než sto lidí, nalákaných přes reklamní kampaň. Chlápek začal mého provozního urážet a téměř ho fyzicky napadl. Tak jsme se sbalili a vypochodovali jsme za udiveného přihlížení 80 lidí u stolů, čekajících na jídlo.
Marně.

Restaurace "fungovala" ještě asi měsíc po našem odchodu. Majitel se bláhově domníval, že dokáže zkopírovat a ukrást kuchařské umění mého parťáka a trhnout na tom.
Nikdy nás ani pořádně nevyplatil. Univerzální odpovědí bylo vždy "jseš jenom azylant, nemáš ani doklady, co mi chceš dokázat?"

(pokračování příště)

Část I. - Část II. - Část III. - Část IV. - Část V. - Část VI. - Část VII. - Část VIII.

Autor: Silvia Suto | pondělí 23.2.2015 18:36 | karma článku: 13.28 | přečteno: 617x

Další články blogera

Silvia Suto

Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"

Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.

19.1.2023 v 8:21 | Karma článku: 42.88 | Přečteno: 6138 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.31 | Přečteno: 617 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1997

Žiju na hranici dvou světů.. a občas i několika zemí, už pěkných pár let. Z donucení okolnostmi. Balansovat nad propastí mě tak nějak baví, závratěmi netrpím. Jsem upřímná, protože nemám moc co ztratit. Co nechci říci, prostě neřeknu, dokud mě nemučí. Pokud něco říci chci, stejně mi v tom nikdo nezabrání.

Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny. 

Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...