176 kapek krve
vyjít do ulic: strach ze smrti?
Po cíleném zabití Kásima Solejmáního v Iráku 3. ledna 2020 nejvyšší vůdce Chámeneí vyhlásil na tři dny státní smutek. Lidé byli i povinně nahnáni na jeho pohřeb, minimálně 56 z nich dokonce potkala ošklivá smrt ušlapáním davem. Solejmání byl přirovnáván k velkým mučedníkům islámu a zobrazován bok po boku s Chomejním, Imámem Hosejnem a dalšími zesnulými vůdci.
Byl zákeřně zabit brilantní generál. Sice s rukami od krve, ale pořád brilantní mozek operací zaměřených na implementaci Chomejního ideje „vývozu revoluce“.
Sto sedmdesát šest dalších nevinných lidí Chámeneímu nestojí ani za jeden den státního smutku. Ani za omluvu. Bez ohledu na to, že to také byli brilantní studenti, lékaři, vědci, piloti, letušky, matky, děti, lidé, které čekala vesměs ještě nějaká budoucnost.
Co tedy Írán udělá? Zodpovědnost hodí na vypjatou atmosféru po vypálení raket na americké základny v Iráku. V Íránu ještě existuje základní vojenská služba a u té jednotky mohli být i nezkušení mladíci, kteří prostě nezvládli psychický nápor a to tlačítko zmáčkli bez čekání na rozkaz zvrchu. Člověk si trpce řekne: ještě štěstí, že to byly "pouze" konvenční rakety.
V létě roku 1988, v posledním měsíci posledního osmého roku nesmyslné války proti Iráku, americký křižník Vincennes sestřelil podobným omylem dopravní letadlo linky Iran Air 655 z Teheránu do Dubaje. Tehdy přišlo o život 260 osob. Tuto tragedii si ale Íránci připomínají dodnes velice živě a je nevynechají příležitost tento omyl Spojeným státům opakovaně vyčítat, včetně skutečnosti, že dva vysocí velitelé plavidla dostali vyznamenání.
(https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1990/04/23/2-vincennes-officers-get-medals/cf383f02-05ce-435b-9086-5d61de569ed8/)
V listopadu se tisíce lidí v Íránu opět po letech odvážily vyjít do ulic, aby protestovali proti 300 procentnímu zdražení benzínu. Pořádkové síly do nich začaly pálit ostrými náboji. Je známo přibližně pět stovek jmen obětí, odhaduje se jich ale minimálně kolem 1500. Za pouhé čtyři dny. Rodiny obětí byly zastrašovány, aby o svých ztracených blízkých nemluvili.
Ale patrně zdražené kapky benzínu ani prolité kapky krve pořád nestačily, aby protekl pohár trpělivosti. Musela téct další krev. Už od včera (11.1.), kdy se íránská vláda oficiálně přiznala k sestřelení letadla, lidé opět vyrazili do ulic a žádají odstoupení nejvyššího velitele ozbrojených sil, Chameneího. Násilná reakce pravděpodobně na sebe nedá dlouho čekat.
Co nám tedy akce Solejmání přinesla? Byl odstraněn brilantní stratég, někde na pomezí vojáka a teroristy s černým svědomím. Na poměrně citlivém území třetí země a kontroverzním způsobem. Nezapomínejme ani na to, že současně byl odstraněn i potenciální rival a nástupce Chámeneího. Solejmání byl populární právě u lidí, kteří Írán fakticky ovládají: Revoluční gardy. Za léta vývoje se dospělo do stádia, kdy Chámeneí pro své přežití potřebuje gardy, ale gardy už nepotřebují Chámeneího. Po protestech a nespokojenosti lidí se opět jejich pozornost musela někam obrátit: na věčnou hrozbu ozbrojeného konfliktu, visící ve vzduchu jako nafouknuté a uměle přiživované monstrum.
Velice slabý odvar raketového útoku na americké základny v Iráku (patrně předem ohlášený) a tragické sestřelení letadla způsobilo i to, že má Írán z ostudy kabát.
Pokud si někdo vybavuje dějiny íránské revoluce (nyní mám na mysli tu třetí v pořadí, pokud počítáme, že ta první byla konstituční, druhá bílá a třetí, poměrně nesprávně nazývána islámská), první protesty proti Šáhovi M. Rezovi Pahlavímu proběhly už v roce 1963, tedy šestnáct let před jejím vrcholem, v roce 1979. Ještě pár měsíců před tím monarchie vypadala neotřesitelně.
Kolik zmařených životů bude ještě muset odtéci, aby se hráze přetrhla?
Ti lidé, kteří odešli nenávratně, jsou ale pouze kapkou v moři, v moři odlivu mozků z Íránu. Kolem čtyřiceti z nich mělo dvojí občanství, íránské a kanadské. V podstatě jsou kladení na roveň těm bezejmenným chudákům, převálcovaným a zastřeleným na ulicích. Také se provinili, také jistým způsobem protestovali: tím, že z Íránu prostě odešli žít jinam, kacířsky nespokojení s životem v teokratickém ráji.
Asi by nemělo smysl jen zde zveřejňovat suchopárné seznamy jmen a titulů. Nechme mluvit obličeje. Naposledy.
Mladé páry z letadla: Arash Pourzarabi (26), Pouneh Gorji (25), absolventi University of Alberta, na fotografii z jejich svadby pouhých pár dnů před odletem. Niloofar Ebrahim (34), absolventka Kingston University,Saeed Tahmasebi Khademasadi, (35) doktorand na Imperial College. Siavash Ghafouri-Azar (35) a Sara Mamani (36), absolventi Concordia University a rodinní příslušníci člověka, kterého osobně znám.
Silvia Suto
Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"
Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.
Silvia Suto
Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva
Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!
Silvia Suto
Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.
Silvia Suto
Hosté musí asi nenávidět šéfkuchaře...
a přímo se vyžívat v kmitání obsluhy připomínajícím Brownův pohyb částic, nebo holuby na náměstí, pobíhající podle nějakého tajemného vzorce. Jinak si ten jejich sadismus nedovedu vysvětlit.
Silvia Suto
Korporac€ Pavla Hénika: návykové čtení, které vám z ruky musí někdo vytrhnout (recenze)
Spisovatelé obecně píšou o tom, co zažili, o tom, co nezažili, ale chtěli by a nakonec o tom, co nezažili a děsí je, že to jednou zažijí. U Pavla Hénika je to výbušný koktejl těchto ingrediencí v románu, který vás nenechá usnout.
Silvia Suto
Z terárka jedné introvertní kancelářské krysy
Na velkoplošné obrazovce svítí PowerPointová prezentace ve firemních barvách. Grafy se klikatí jeden přes druhý, některé stoupají, jiné klesají a vy najednou začnete přemýšlet jakou kličkou osudu jste se ocitli v jedné místnosti
Silvia Suto
Nechte íránské slavíky zpívat
Už za pár dnů Měskská knihovna v Praze přivítá výjimečný koncert perské hudby. Proč je tak výjimečný? Kromě toho, že jde o první vystoupení této hudební formace u nás, zajímavé je, že s nimi vystoupí ženská vokalistka.
Silvia Suto
Trampoty (ne)jednoho doktoranda, aneb proč je důležité platit včas.
Před rokem a půl jsem se rozhodla spáchat sebevraždu. Finanční sebevraždu. Chtěla jsem zhodnotit svůj letitý výzkum a přihlásila jsem se na doktorské studium.
Silvia Suto
Chcete zeleň? Jděte se pást na venkov. V centru Prahy nebude.
Na jednom z hlavních zpravodajských portálů se objevila zpráva "Parky, sady i hřiště v centru Prahy jsou ohroženy". Hned mě zaujalo, čím že jsou tyto parky ohroženy? Snad kůrovcem? Nájezdy neukázněných turistů? Něčím horším.
Silvia Suto
Po čtyřiceti letech Íránci na ulici provolávají „Šáhu, vrať se, Šáhu, vrať se!“
Myslela jsem si, že jeden článek k objasnění situace v Íránu bude stačit. Nebude. Zde je tedy pokračování.
Silvia Suto
Opět nikdo nepochopil, co se v Íránu děje...
Se zděšením jsem si přečetla oficiální zprávu o tom, co se v Íránu děje. Se zděšením z totální neinformovanosti agentur, nebo z úmyslné dezinformace. Ať už je za tím cokoliv, v Íránu se děje mnohem více, než by kdokoliv očekával.
Silvia Suto
40,8 procent, aneb můžou lilek, rajčata a salát způsobit infarkt?
Minulý čtvrtek jsem šla na nákup do nejmenovaného řetězce potravin v blízkosti mého pracoviště. Chtěla jsem koupit jen pár běžných věcí. V oddělení zeleniny na mě ale čekal šok. Pouze jsem nevěřícně zírala před sebe.
Silvia Suto
Ochutnejte Írán, aneb výběr z gastronomické klenotnice "Osy zla"
Perská kuchyně je ve světě i v České republice přehlížená a nedoceněná. Asi nejspíše z politických důvodů. Jinak je to vysloveně gastronomický hřích, jelikož je málo kuchyní, které by se mohly pyšnit dědictvím několika tisíciletí.
Silvia Suto
Praha, ve které bolí žít.
Po zprávě o konci Baráčnické rychty, která až na sociální sítě moc pozdvižení nezpůsobila, nyní končí další symbol staré Prahy, který si stihl zahrát i v klasickém českém filmu Vrchní, prchni!: Knihkupectví Fišer v Kaprově ulici.
Silvia Suto
Ekonomicko Ekologický Thriller (Epická Etuda na Téma E.E.T.)
Před nějakým časem, Ekonomicky Erudovaný Technokrat, teoreticky ten nejerudovanější, neboť má to štěstí velevážený úřad ministra financí zastávati, rozhodl, že zavede ÉÉTé. „Je nutno zabránit Enigmatické Evaporaci Trilionů ze
Silvia Suto
Pohřbíme se Šejchem Nimrem i současnou tvář Blízkého východu?
Jeden popravený prominentní klerik, jedna vypálená ambasáda (nebo dvě), jeden příběh, který začal před čtrnácti sty lety a další před sto lety, kdy nějakcí pánové u stolečku natahali čáry na mapě přes místa, kde nikdy nebyli.
Silvia Suto
Mahmúd Dolatabadi: Modlíme se, ať už ropa konečně dojde (rozhovor)
Mahmoud Dolatabadi je největší žijící íránský spisovatel, herec, scénárista, ale i bývalý pasák ovcí, holič a uvaděč v kabaretu.Na rozdíl od většiny íránských intelektuálů ze střední třídy, Dolatabadi je samouk.
Silvia Suto
Samuel Shimon: Jedním z největších problémů arabského světa je nevzdělanost (rozhovor)
Samuel Shimon je irácký spisovatel, literární publicista, ale i rebel a uprchlík v jedné osobě. Potkávám ho v prosluněné listopadové ráno v Praze, kam přijel kvůli letošnímu Festivalu spisovatelů Praha.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.