Korporac€ Pavla Hénika: návykové čtení, které vám z ruky musí někdo vytrhnout (recenze)
Román KORPORAC€ je druhým románem mladého a, jak se zdá, i talentovaného spisovatele Pavla Hénika, v civilu vedoucího scénického provozu České televize, jinak nadšeného cestovatele po exotických zemích, o nichž umí psát fascinující reportáže, pokud to ovšem při všech svých aktivitách stihne.
Název knihy sice napovídá, že by příběh mohl být zasazen do "šedého prostoru přeplněného iluzí sounáležitosti", někam do velkého akvária, v němž v umělém světle velkoplošných obrazovek živoří uniformní bledé tváře. Hénikova KORPORAC€ je však mnohem více než to. Symbolická právnická osoba z názvu postupně mutuje, bují jako rakovina a přerůstá v obludnou alegorii našeho současného světa. Tím, že je kniha situována do celkem blízké budoucnosti, předjímá, kam se společnost pomalu krok za krokem ubírá a věřte mi, nevypadá to jako svět, v němž bychom chtěli žít. KORPORAC€ se stává všeobjímající a do všeho zasahující chobotnicí, která roztahuje chapadla do státních struktur a pokud je to v jejím zájmu, nešetří ani soukromé životy protagonistů.
Rozdíl oproti prvotině autora pod názvem "Manekýni" (recenze zde) je markantní. Manekýni jsou sice též dramatickým příběhem, ale jsou odlehčení občas až situační (tragi)komikou, barvitými přirovnáními a popisy povrchního světa lidí, smyslem jejichž existence se staly textilní obaly naších tělesných schránek, které by možná dodnes neexistovaly, kdyby Adam s Evou v ráji nebyli zhřešili.
V románu Korporac€ se autor posouvá k tématům, které se občas objevují v hledáčku konspiračních teoretiků, apokalyptických proroků, ale i obyčejných lidí, kteří sledují, kam směřuje technický pokrok a kde by mohly, nebo měly být jeho etické hranice. Autor se přes životy a rozhodnutí postav zamýšlí nad konceptem svobody, reálné, či iluzorní, kterou nám nové technologie z jedné strany dávají a z druhé po kousíčkách ukrajují, a vás se postupně zmocňuje stísňující pocit žáby v hrnci vody na sporáku. Voda začíná teprve pomalu bublat a vy si lebedíte a říkáte si, jak příjemná je ta koupel ve vířivce.
Á propos, Adam: výběr jména hlavního hrdiny nebyl náhodný. Ale nejste si hned úplně jistí: je to hrdina? Antihrdina? Hrdina proti své vůli? Občas máte pocit, že se do knihy vplížil z Manekýnů: sebestředný fracek se sebevědomím intergalaktických rozměrů a téměř neotřesitelným přesvědčením o své nenahraditelnosti. Adam začíná v podstatě jako vyvoněné a načesané, ale pořád jenom malinké a v podstatě bezvýznamné ozubené kolečko obrovské mašinerie. Na jedné straně si postupně uvědomuje úskalí bezhotovostní ekonomiky a dalších inovací, na druhé se přímo spolupodílí na jejich zavedení, nedělá mu problém šlapat po lidech kolem sebe a ještě je na to pyšný. Postupem času a pod dojmem prožitých událostí ale naštěstí prochází jistým duševním vývojem a dočkáme se od něj i důkazů v něm kdesi ukrytých molekul lidskosti a možná i citu (?).
Autor si hraje i se jmény ostatních postav. V některých případech odkazují na osobnosti dějin, literatury, či politiky, zároveň u některých zůstává jejich původ záměrně neurčitý. Setkáváme se se samozvanými proroky i mstiteli, outsidery vlastním rozhodnutím i těmi, které prostě nemilosrdně semlelo soukolí mašinérie.
Sám spisovatel sice svou knihu charakterizuje jako filozofický dystopický thriller, ale nemusíte mít žádný strach z těchto prapodivných slov. Nepotřebujete znát ani korporátní terminologii, ani dějiny ontologie a epistemologie. Děj má sílu, spád a plynulost Viktoriiných vodopádů (tedy před tím, co vyschly) a kniha je s největší pravděpodobností natřena neviditelnou lepící vrstvou, nebo nějakým preparátem vyvolávajícím závislost až typu Stockholmského syndromu. Její obsah vás sice mučí, ale navzdory tomu se mu s masochistickou radostí poddáváte, protože odložit ji na noční stolek vyžaduje nadlidské úsilí a stejně vás nenechá v klidu spát. Pavel Hénik sklouzl ke klišovité formulaci nebo vyšroubovanému patosu pouze jednou nebo dvakrát, ale to možná většina čtenářů ani nepostřehne.
Autor opět zabodoval v žebříčku špatného sexu v české literatuře magazínu Reflex, ale nakonec negativní reklama je taky reklama. Erotické scény se vyléčily z patrně záměrné prkennosti známé z Manekýnů, kde jste měli pocit, že jsou jeden a občas i oba aktéři z plastu a na baterky. Pořád jsou něčím nestandardní (čím, to už si musíte přečíst sami), jedna, či dvě jsou nepochybně opět cíleně téměř surreální a opět se v nich vynořuje kouzelně komická tvář páně Hénika. S vědomím, že do svých knih autor často dává reminiscence ze svého vlastního života, člověk vyloženě doufá, že ty nejbizarnější scény byly pouze smyšlené.
Musím vás ještě upozornit, že po přečtení poslední stránky vás může popadnout záchvat zuřivosti. Buď to bude z jasně rozpoznatelného vývoje skutečnosti kolem nás, ale možná i z toho, že kniha prostě skončila a vás by třeba hrozně zajímalo, co bylo dál. Také se připravte na to, že na vás z médií najednou začnou vyskakovat články, které budou knihu až děsivě připomínat.
Dílo si v mé knihovně si vydobylo místo vedle Orwellovy "Devatenáct set osmdesát čtyřky" a dalších podobného žánru. Zatím co Manekýni jsou čtením v podstatě vhodným i k bazénu v létě, o KORPORACI se vám bude zdát ještě hodně dlouho. Snad čtenáře inspiruje k tomu, aby více začali sledovat dění a směrování naší každodenní reality. Protože od toho skutečně dobré knihy jsou.
Silvia Suto
Co všechno mě naučila armáda aneb "Příručka zabijáka"
Když v zahraničí zmíníte, že jste sloužili v armádě, většinou uslyšíte "Thank you for your service" (děkuji za vaši službu). Zde vojáci v uniformě mezi civilisty raději ani nepáchnou. Taky koho by bavilo věčně poslouchat nadávky.
Silvia Suto
Zahrádku nemáme, ale zato máme úplně jedinečné jídlo... (provozní opět bloguje)
Od pondělí otevřou restaurační zahrádky. My bohužel neotevřeme. Pořád nesmíme. Asi si třeba nezasloužíme přežít, jako ti privilegovaní. Zahrádku totiž prostě nemáme.
Silvia Suto
Šefééé, kolik Xanaxů do toho guláše?
"Do datové schránky dorazila nová zpráva s identifikačním číslem 85524...." září na displeji telefonu. Polévá mě studený pot. Zbaběle odkládám její otevření a občas se na tu chvíli připravuji i několik dnů. Mám totiž restauraci.
Silvia Suto
Nová dimenze cestovatelských přednášek: téměř virtuální návštěva
Exotickým cestám asi na jistou dobu odzvonilo, pořád ale můžete zajít na poznávací večer se zábavným povídáním a ochutnávkou nevídané gastronomie. Představte si, že je to za necelé čtyři stovky a nemusíte ani vystrčit nos z Prahy!
Silvia Suto
Gastropanika aneb Covid-19 má i neviditelné oběti.
780. Sedmset osmdesát korun českých. Celá naše dnešní tržba. V sobotu! Přišli dohromady dva zákazníci a tři objednávky přes rozvozové společnosti. Pouhý týden poté, co u nás nebyla pomalu ani jedna volná židle a personál nestíhal.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Co s Goebbelsovou chátrající vilou? Nikdo ji nechce, vláda ji nabízí jako dar
Někdejší honosné panství a „hnízdečko lásky“, ale dnes jen chátrající stavení opředené temnou...
Prokremelští Noční vlci projedou Českem, Foldyna se k nim přidá v Praze
Kontroverzní klub motorkářů Noční vlci, který podporuje ruského diktátora Vladimira Putina, se s...
Pokroková a proti válce. V Rusku končí poslední škola vyučující „podle Západu“
V Novosibirsku končí soukromá škola Novokolledž, která si jako jedna z mála v Rusku ústy svých...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Prodej stavebního pozemku 957 m2, Postupice
Postupice, okres Benešov
2 900 000 Kč
- Počet článků 44
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1998x
Jsem zaměstnancem jedné ze tří největších firem na světě a u toho se intenzivně zabývám exotickou, donedávna oficiálně "nepřátelskou" zemí. Studuji její moderní dějiny v doktorandském studijním programu a jako správný ekonomický kaskadér jsem vydala učebnici libozvučného indoevropského jazyka, kterým se tam mluví, tedy perštiny.
Mám ráda odvážné lidi, sarkasmus a dobrou skotskou. Bez ledu prosím. A dvojitou. Dnešní doba si to tak nějak žádá.